ráno je modřejší večera ráno je motýlí blankytná příšera ráno je zvíře za mřížema noci s ochotou zabít mne jen pro ten pocit
Měsíc: Leden 2016
z pod krempy klobouku v jídelním kupé…
Zpod krempy klobouku v jídelním kupé šmíruji kostnatá kolena dámy. Z podtácku trhám si… nedá mi, dá mi? A vůbec mi nevadí, když vrzne chrupem. „Jsem Anna Zubatá… Těší mne, Vrba!“ Nemám už, kdo by mne po nocích drbal… Ona že nemá nic, a proto přece ráda by pozřela něčí zlý srdce.
KT 00006
Slabé oddechování bylo přerváno silným hlasem bránícím poklidnou nespavost říznutou mírnou úzkostí. Slova byla zbytečná, stejně usoudil, že pro ni nejsou potřeba. Pravé podstaty se nedostává, stejně jako pravdy ve víně. Pouhý příslib, že budeme vidět slepému nestačí. Těžko pátrat po tom, kde se stala chyba. Kdo by chtěl házet kamenem, riskuje zpětný chod. Upřímnost…