kouř vyšel ústy ven, dvory ho vdechují
v tichosti vpletený ve vlasech závěsů
jsem jimi obydlen, jsem jimi… ještě jsem
zdravého rozumu radostí z úděsu
kdybych se vyklopil zpod okna nad půdou
zahlédnu, jak meteš za rohem dláždění
řekl bych miláčku, pro mne už nebudou
dvě bílá kolena a nebe nad nimi
zástěra stařeny dvířky se protáhla
ošklivým úsměvem do jitřních kurníků
pustota vytlouká životy rohoží
a oči jejích dcer oschnou až na víku
Hele sorry, že píšu až dnes…
ale já na ní šel prostě několikrát kouknout, několikrát si báseň přečíst, abych si ji vychutnal.
A chutná mi stále.
Strýčku Františku, pamatuji spíše Tvé fotografie a teď objevuji i texty. Strýčku, Ty jsi básník…
Strýčku Františku, pamatuji spíše Tvé fotografie a teď objevuji i texty. Strýčku, Ty jsi básník…