Prameny dopisů, které mám v rameni
čekají a tiše v záchvěvu skrání
těkají pohybem podobným plameni
tak jako opilec
který by pil
z nejhlubších zátok mých
modravých žil
Dnes jako vylil by z útrob svých zoufalec
přemíru tužeb a včerejší stání
co vždycky bez příkras zůstane nakonec
opilým matkám
co nemají cíl
když trhají z dětí svých
věnečky víl
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Zajímavé
To je báseň! Ty poslední čtyři řádky jsou dost Boží. Jestli budeš pokračovat tímhle tempem vpřed, dočkáme se ještě ohromných věcí. Těším se na příští!
velmi působivé
velmi působivé