přijdou jak vloni… přesně na hromnice
do křídel větru zbité okenice
vrhají stíny na uvadlý muškát
(v kuchyni pláče moje stará služka)
to oni schválně mají bledé hlavy
kluzcí jsou jako uhynulí hadi
kouří mé vlasy sesbírané z lůžka
dáví mé jídlo, moje kočky hladí
a kdybys přišla vysvléknout mne ze sna
milovat nahlas – už to neocením
kazajka noci je mi příliš těsná
ovšem ne děsná jako probuzení
zajímavé jak oobvykle.. sice poslední dobou hodně negativní a drsné ale ot někdy bývá…
Díky, Karle 🙂 To už je tím, že já jaro a jeho nástup moc nemusím, tak za mnou přicházejí tyhle věci.
Na nič sa to nehrá, ale nálada ako bič, to sa mi páči. Výborne…
Krása! Jedna z nej. Fotka se mi také moc líbí…
Uff. Hele ten text je síla. Horor. A fotka ten pocit umocňuje.