Je to pryč.
Do kamen hážeš lásku svatou
Až oheň sežehne bolest
Staré přístavy zmizely
Do konví stíráš rosu zlomených trav
Před námi už jen pustá pláň
Kde ptáci hnízda z ran si pletou.
Je to pryč.
Vyléváš staré vědro oknem ven
V konvici nový čaj a v srdci nový záchvěv
Doutnavé vzpomínky v trávě pod okny
Do štiplavých očí a krvácejících dásní
Volání o pomoc oknem neslyšíš
Branou nevpustíš naději na sen.
Je to pryč.
Kdysi tak mocná víra.
Vzpurná a neporazitelná a na truc světu
Do očí křičela všem, krajinou stehů krvácela
Láska zrazená
Láska neporažená a hrdá, do morku srdce vpitá
Pod okny v trávě teď umírá.
Je to pryč.
Do kamen hážeš lásku svatou
Do starých ran novou sůl nenasypeš
Děsivý smích pohřební artilerie ve tvém hrdle
Za lásku, kterou prohráli jsme v kartách
Za lásku, pro níž dýchali andělé za zrcadlem
Do popela zapomnění teď ryješ patou.
Je to pryč.
Pod okny jen doutná zbytek popela.
Zalitý starým čajem.
Pro nové volání staré zapomeneš.
Pro nové volání neslyšíš.
zajímavé
Rád vidím, rád Ťa opäť vidím… dobre vidím? 😉
Fotografia nádherná, verše spovedné, hm, … len tak sa také nepíšu… veľa svetla prajem! palo
velmi
Tak určitě jsem rád, že tě tu zase vidím.
A pak jsem rád, s jakýmto kalibrem jsi vstoupil.
Vracel jsem se.
Neskutečné. Co z člověka leze, když je pod tlakem. Krása.