„Nevím, jestli fotografie kradou duši, ale mám je ráda. Ptali se mne, proč fotím…Protože nějak musím. Od doby, co se mi před pěti lety narodila dcera, je pro mne focení určitou formou terapie a mám na tom zvláštní druh závislosti…Protože obě milujeme les, nějak samo mě to přivedlo k focení ukrytého lesního světa…Plného kouzel…“ Milena Uličná
Ráda své fotografie doplňuje verši Jana Skácela.
Kdybych měl vybrat jednu báseň, která se mi při prvním pohledu na její fotografie vynoří z šera,
byla by to:
Za žádnou pravdu na světě.
Ale jestli chceš,
za malý pětník ticha.
Je chvíle, která půlí krajinu.
Pokorný okamžik,
kdy někdo za nás dýchá.
Pěkné
Mileno, to je divukrásné zjevení! Rád tě vidím NaPokraji!
Krasne Mili.