… ráno zvedá hlavy …
a všechny tvé pocity …
se tlačí tam a zpátky …
Apollinaire ukrytý v
přístavu … vypluje …
… když léto odcházelo
s posledními cvrčky …
a ona si četla na terase
… churavěl anonymní
svobodou …
… v šedých polích …
byli černí pastýři … a
červený polibek … byl
obnovený rytmus … v
zimním městě …
… Kdo světlem projde
… co říkáš ? … slova
jsou sestra, co hladíš
ve vlasech … kdo
světlem projde …
zanechá klíč i stesk …
… Paříž je krajina
náznaků … vítr pokouší
anděly … a v podzemí
…. pomeranče bijí na
spánky mladých
námořníků …
… a možná to není
brána … ale zmrazené
okamžiky štěstí …
a možná průzračná
rafinovanost dychtění
… noční Goya … pod
lampou je pustá duše
snadnou kořistí … a vítr
ve vlasech ti češe
chryzantémy …
Tenle styl je mi velmi blízký.
Jsem moc spokojen. Obzvlášť ta poslední mi zalezla pod kůži.