černá jsi noc jako kořeny buků
studnice která hluboko zebe
mrazivá noci prorůstáš chřípím
když měsíc vychází nad cáry stromů
hrajeme spolu tu divnou hru s noži
koho to sklíčí může jít domů
vyhrává ten který zůstane živý
dokud se úsvit v bolestech rodí
doma je teplo ticho a místo
přestože něco po dvoře chodí
Pěkné