Za noci, do který zavoní čerstvá hlína,
zalej mě slzama, co nasbíráš do lahve vína.
Přijď za mnou do sadu jen v noční košili,
zalej mě slzama… ještě než zešílíš.
A když ti vykvetu, můžeš bejt moje milá,
v krajině, která se tou nocí rozpůlila.
Naposled ve větvích pohlaď mě po tváři,
cigáro připal si severní hvězdou… až půjdou hrobaři.
Za noci, do který zavoní čerstvá hlína,
snad ještě zahoříš, i když už dohasínáš.
Rozčeš si vlasy, propusť ty havrany,
vedle mě lůžko si rozestel… na listí shrabaný.
Erbenovská… 🙂