už svoje drahé přikrýváme
ticho je vrbám nad potokem
kam kdosi mrštil bludný kámen
na měsíc, který jedním okem
spí podrásaný mezi keři
potom co vypil tůni k večeři
snad příliš brzy už se šeří…
to podzim tluče rýčem do dveří
už svoje drahé přikrýváme
ticho je vrbám nad potokem
kam kdosi mrštil bludný kámen
na měsíc, který jedním okem
spí podrásaný mezi keři
potom co vypil tůni k večeři
snad příliš brzy už se šeří…
to podzim tluče rýčem do dveří
Jo, to se mi líbí… 🙂
B.