už svoje drahé přikrýváme
ticho je vrbám nad potokem
kam kdosi mrštil bludný kámen
na měsíc, který jedním okem
spí podrásaný mezi keři
potom co vypil tůni k večeři
snad příliš brzy už se šeří…
to podzim tluče rýčem do dveří
už svoje drahé přikrýváme…
'
Jo, to se mi líbí… 🙂
B.