Já a můj pes jsme hnali nocí…
ozvěnou zchřadlou v našich krocích
samotě hledat v parku lék
společným lovem Karkulek
Jedna z nich možná příliš smělá
si pod Jiráskem zapomněla
kalhotky a svůj kvítek bílý
dobrý už leda pro vázu
Oba jsme v tuhle strašnou chvíli
nad její krásou tiše vyli
spojeni poutem starobylým
krví a kusem provazu
Franto, pro mě velká síla slov
Přečetl jsem hned třikrát Franto.
skvělé
Jsem ráda, že je tu zase jednou "živo". 😀 Bezva práce, Františku.
Děkuju moc všem!