Zůstaňme na chvíli v tom, co nás pojí. Já ještě ve vlčím, ty napůl dítě... A než se půjdeme naposled projít, schovej mě přede mnou u sebe v bytě. Kdybych pak náhodou snad ještě procit... Dřív, než mě uložíš do chladný země, přičichni, miláčku... Černý květ noci. Lehni si alespoň na chvíli ke mně.
Smutně nadějně krásný….. až mně to dodalo.
Přečetla několikrát, tolik hloubky v básní zní.