Pokud je někdo skutečným Tulákem po hvězdách, je to uherskohradišťský rodák Štěpán Šupka (*1974). Kromě toho, že umí číst v noční obloze jako v rozevřené knize, je také zdravotníkem, skautským vedoucím – a autorem tichých, roztodivných fotografií, jež se krajiny srdeční dotýkají právě svou neokázalostí a hloubkou. V některých Štěpánových obrazech se mísí spiritualita s pokorou a láskou ke krajině, jež nemusí a také není vždy zalita barevným západem slunce. Zato je jednoduchá, drsná až abstraktní – láska i surovost se tu mísí s autorovým pokojným, vřelým srdcem.
"Příroda zmizelá v podivném bezčasí. Slova jen sama uléhají na rty. Odcházím hluboko do sebe. Proč asi? Obrazy bez dechu rámuji do pasparty. Kolkolem setřelá iluze krajiny. Stávám se příběhem se zatajeným dějem. Prolétnou kameny hozené bez viny. Tiše si rozprávím se Svatým Metodějem." (Štěpán Šupka, 2021)
