Do černé země zarůstá pocit, šlépěje krajinou na hřbetech snění. To tys ten bílý květ uprostřed noci, to tys má obava z probuzení.
Řekla jsi: "Miláčku s dravčími spáry, plný jsi lásky, hrůzy a něhy... I kdybys odletěl s příštími jary, staneš se bystřinou, já tvými břehy."