Nechávám tyto obrazy doznít beze slova vysvětlení… Jsou pro mne zjevením letošního podzimu a stejně jako on, i Olžiny fotografie jsou zahalené jakýmsi oparem tajemna, o němž není třeba diskutovat, popisovat jej. Jediné, co mi zde přijde důležité, je nechat její imaginaci promluvit jazykem temné vnitřní krásy…
„Fotím, protože mi to přináší do života naději, smysl, radost, ale i pochyby…. Přeji si, abych dokázala zachytit tajemství, mysterium našeho bytí. Krásu i ošklivost, radost i smutek, smysl i nesmyslnost. Štěstí i bolest. Chtěla bych jimi odkazovat k tichu, průzračnosti, plynutí….“
