Hudebník, výtvarník, kapelník, malíř a v neposlední řadě též básník – Martin Němec.
Pražská rána už se nezahojí
Petřínská rozhledna jak nasliněný prst
obrací stránky platanů v kalendáři
zatímco řekou proteklo léto
tráva v podpaží města usychá
A dole u řeky tři muži v pláštěnkách
vyloví z Vltavy podivně bledou rybu
která se postrádá od dvanáctého září
kdy s údivem zahlédla pilíř Juditina mostu
zatímco švédští fanoušci skandují
cestou od Glaubiců ke Zlatému Tygru
na Královské cestě nevědouc o roce 1648
Pražská rána už se nezahojí
Záškoláci házejí šutry do oken
odsvěceného kostela s freskou Panny Marie
vlhnoucí slzami a plísní
A dole u řeky tři muži v pláštěnkách
vyloví z Vltavy podivně bledou rybu
která se postrádá od dvanáctého září
kdy s údivem zahlédla pilíř Juditina mostu
Už je tu listopad, za chvíli budou Vánoce
ve Zlaté Praze, jejíž rána už se nezahojí
Bdění
Snění