to tehdy hořely stromy když jsi mi řekl sbohem
suché žhnoucí listí potichu létalo kolem
dopadalo na nás pálilo stopy v kůži
jizvy po trnech dávno zvadlých růží
to tehdy hořely stromy když ty odešel jsi pryč
v očích prchavý úsměv po zádech práskal bič
tvářili jsme se jako skuteční muži
chlapecké slzy vpálené v kůži
pořád tu hořely stromy když paměť zmizela
tak jako mlha na slunci ztratil ses mi docela
stojím teď tiše slepý ve dveřích
se zlomenou vírou a taky páteří