Za Hanku to dnes řekne Haruki Murakami: „Věci kolem tebe jsou jen obrazem toho, co máš v sobě. A co máš v sobě, je jen obrazem toho, co je kolem tebe. Kdykoliv se proto vydáš do labyrintu okolního světa, vydáš se na cestu sám sebou.“
Autor: Barbora Nebeská
Snad zbývá…
Snad zbývá jen osušit zbytečné slzy nikdy to nebude zbytečně brzy
Za noci tichých žab…
Za noci tichých žab kdy kvetou klíny víly Mab se dechem na dně sklenky ztrácí co tajného se v srdce vrací
A její tělo ve věnec vpletl…
A tělo její ve věnec vpletl A v ohybu jejím ztrestal pýchu To tělo svaté dlaní horkou hnětl To teplo vzešlé k nohám hodil světu A ona marně nahá bez hlavy A sladce v trupu temnoty To světlo hřála pro davy To vše bez vděku droboty
Ještě než do mě bodneš…
Ještě než do mě bodneš a krk můj sevřeš v dlani snad naposledy lehneš si do důlku pod jamkami Tam trpké plody mého břicha snad znásobí tvou zlobu snad budeš otcem mého ticha snad znova zas a znovu
Host NaPokraji a vítězka soutěže na fb stránce Top fotografie (téma emoce/portrét) – Anna Rzounková Marková
https://www.facebook.com/topfotky/ Je mi 40 let. Pracuji v kanceláři. Kromě focení mě teď chytlo malování. 😀 Ale to mi opravdu moc nejde. Drží se mě to ale stejně, jako když jsem začínala fotit. Fotím nějakých deset let. Jsem absolutní samouk. Manžel mi vysvětlil jak s časem, clonou, iso a od tý doby jsem na foťaku na…
Budu jen já…
Živíš se žárem a jako můra v plameni hořící tělo své pokryté mechem ukryješ hluboko v propasti paměti budu jen já tě hřáti svým dechem Až bude v kapsách tvých vítr se milovat s mrazem a krůpěje netečných tváří dopadnou na zem co nesmí se smilovat budu jen já ti tvou jedinou Máří
Host NaPokraji – Miroslav Jarý
Jestli jsem kdy při prohlížení nějaké série prožívala extatické stavy, tak je to tato… V individuálním prostoru Mira Jarého…
Pro noci probdělé slzy se neroní…
Pro noci probdělé slzy se neroní když květiny omšelé radosti kradou nevinnost minulá na hranu zazvoní pro lásku bez ptaní s bolestí zvanou Pár slaných kapek na hraně polštáře ulpí a vsaje se do jeho středu sundej si masku co hraje si na lháře nebyls to ty kdo řekl si svedu
Nezavřeš…
Nezavřeš srdce své tajné schránky pluje mi v řece tluče mé spánky Nezavřeš dlaně ty misky vah vážním prý stejně co váží strach Nezavřeš ústa dva proužky papíru břehu jsem prosta tvá víla na míru