Autor: Barbora Nebeská

Zahrada klidu v břiše křeče oáza míru život se vleče

Z tvého lůžka  u paty orloje létají vrány a v sadu horko je ani kapka vody natož vína v potoce prázdné jsou kapsy tělo v záruce

Pokoj je pokrytý vůní let stropy tiše zní a voda nesmývá otisky prstů tvých od prachu z cigaret Kočičí předení hudbou sfér notuje kapkám vody ve vaně zašitá ústa trýzní tělo prolhané Dlaně již nehladí konečky vět ten přístav vedle ramene příbytkem víl jsou tužby prohrané

V pokoji bez dveří vzpomínky vadnou dávná vzplanutí tíží srdce chřadnou Není už popela nehřeje peřina nehledá tajemství tvá ruka u klína Zbytečná slova stravují těla zakletá ústa však mluvit by chtěla

Je ticho krájí se den nocí, která nebyla vlhká je zlatem protkaná tvoje peřina