NA BŘEHU ZA MĚSTEM.. tam leželi jsme spolu nazí svit úplňku na dívčí hrudi místy se černal pažemi stínů byla jsi pobřeží plné bílých oblázků planoucí dno jezera dcera počínajícího úsvitu hladilas vlčí čenich a já tě seknul drápem řekla jsi: „Miláčku.“ tak jsem tě začal milovat a miloval jsem žáby které jsi sbírala jako…
Autor: František Vrba
MOŽNÁ JSOU DOMOVY…
Město bylo plné tajností dávno předtím, než v dálce za řekou shořely dívčí šaty. Vyslovit je všechny trvalo tak dlouho, že měsíc z okna sestoupil do trnů zahrad a škvírou mezi dveřmi a podlahou jsme slyšeli čenichy otázek. Kapička krve zůstala na bledém třísle noci a tepání, lomcování vášně – prudké jako vítr, když rve…
Já a můj pes jsme hnali nocí…
Já a můj pes jsme hnali nocí… ozvěnou zchřadlou v našich krocích samotě hledat v parku lék společným lovem Karkulek Jedna z nich možná příliš smělá si pod Jiráskem zapomněla kalhotky a svůj kvítek bílý dobrý už leda pro vázu Oba jsme v tuhle strašnou chvíli nad její krásou tiše vyli spojeni poutem starobylým krví…
už svoje drahé přikrýváme…
už svoje drahé přikrýváme ticho je vrbám nad potokem kam kdosi mrštil bludný kámen na měsíc, který jedním okem spí podrásaný mezi keři potom co vypil tůni k večeři snad příliš brzy už se šeří… to podzim tluče rýčem do dveří
ve starým bytě po dědovi
Ve starým bytě po dědovi civím jak někdo, kdo se dozví, že týdny spí už spánkem věčným a zapomněl se na konečný. Dal jsi mi, Bože, ženu krásnou, bez ní je místnost tmavá, pustá. Až nade mnou tu díru zhasnou, kéž zdají se mi její ústa…
Milovali se
milovali se ve čtverci dvora mezi pískovištěm, klepačem, hrobečkem Mourka a večerní okna přivírala oči ve stejnou vteřinu při stejný sekvenci seriálu nikdo nevěděl, odkud to jde kterej darmošlap ruší obřad zajetýho večera v podprsence a vyhrnutý sukni brala ho do úst nadarmo Boží jméno několikrát jí musel zakrejt oči aby neviděla první paprsek vrytej…
jsem plný básní
jsem plný básní vyzáblých jako jsou psaní na rozloučenou kdybys mi ve spaní potichu umřela zbudou tu po mně třaslavé listy
Tajný deník soch
noc přišla na vraném koni a projížděla mezi světy ulicí byla slyšet tma měsíc sražený lešenářskou trubkou dvůr se železnou maskou holubi do města přišlo jaro v tom bylo všechno vůně dávných stehen a tíha co se násobí
Blues pro zlou holku
Za noci, do který zavoní čerstvá hlína, zalej mě slzama, co nasbíráš do lahve vína. Přijď za mnou do sadu jen v noční košili, zalej mě slzama… ještě než zešílíš. A když ti vykvetu, můžeš bejt moje milá, v krajině, která se tou nocí rozpůlila. Naposled ve větvích pohlaď mě po tváři, cigáro připal…
krátká báseň o podzimu
Zrovna, když zvonilo děvčátko odvedle, vážně jsem přemýšlel, co ještě přestát. Neboj se… Řeklo mi nápadně pobledlé. Už to jde za náma po střeše města.