Následující text je z pera Venduly Čepicové, fotografie obstaral z archivu Jirka Trnka. Ačkoli Desáté Tiché úterý bylo mým prvním Tichým úterkem vůbec, nemohla jsem si nevšimnout aury nevšednosti, která se nad ním lehce a nevtíravě vznášela. „Vždyť desítka, to je něco výjimečného, deseti prsty se denně dotýkáme světa kolem nás,“ uvedl René z Tichých lodí…
Autor: František Vrba
v krajině krotkých bílých vran
v krajině krotkých bílých vran jsou ruce stromů spjaté k nebi tam mluví Bůh do básně rozepsané jak bledé hlasy v prázdném domě nezralé nesklízej a co je pod zemí nepřej si ať vstane v krajině kterou obývám jsou kořeny jak známé paže zaryté v ústech černozemě a srdce bije na zvon posedlosti spočinout nelze pojďme vstát lásko jdou k nám…
Deváté Tiché úterý
Bylo už trochu chladno a do ulic kolem svatého Mořice si zvolna ustlala mlha . I domy byly jaksi šerem shrbené a tiché, jakoby pomalu strnuly v tísni přicházejícího podzimu. Několik oken svítilo, i dveře, za kterými v kavárně Kratochvíle začalo deváté Tiché úterý. „Pěšinou zavátou rezavým listím přicházím do míst,…
na sklonku letních úplňků
ten strop je blízký víku truhly po stěnách stíny koček jdou a tvoje oči aniž uhly se s těmi mými neprotnou snad nastal čas jít skládat uhlí zaplašit vrány podzimu jenomže mně se dávno nechce šetřit si kabát na zimu listí už stejně neshrabu… to radši předtím nežli vstanem půjdu se zlehka projít ránem zahradou plnou…
Civilní zpráva z periferie
v hostinci zcela běžného jména řekla: Jsem jenom na tvojí straně nebyl to den prazvláštních zjevení jeleni v lesích měkce spali vajgly plavaly v mušlích a jeden obtížný návštěvník ryl nehtem do stěny Píča! to je všechno za čim deme nebýt vše tvrdě na svých místech šli jsme se projít po nábřeží ale nebyl to…
Sedmé Tiché úterý
„Nevím, na které straně dveří jsem..“ To dozpíval René Müller, kormidelník Tichých lodí. Já jsem po těch tónech cítil, že jsem na té správné straně dveří, totiž v kavárně a čajovně Kratochvíle v Olomouci, kde právě začalo sedmé Tiché úterý, jehož je René srdcem a mozkem v těle jednoho muže. Na programu jsou…
velikonoční blues osamělého hrobníka
muž s tváří lopaty obdivuje Krista muž s tváří lopaty jednou nohou v díře kope jen pro radost a ulehnout se chystá se všemi se vším dokonale smířen možná se ráno zjeví husopaskám svěží jak březen zcela obnažený ta jáma v zemi je přeci jenom láska a u hrobu zase… jako první ženy
přijdou jak vloni…
přijdou jak vloni… přesně na hromnice do křídel větru zbité okenice vrhají stíny na uvadlý muškát (v kuchyni pláče moje stará služka) to oni schválně mají bledé hlavy kluzcí jsou jako uhynulí hadi kouří mé vlasy sesbírané z lůžka dáví mé jídlo, moje kočky hladí a kdybys přišla vysvléknout mne ze sna milovat nahlas –…
předjaří II.
natáh jsem kabát přes pyžamo po matce i když je přeci jen poněkud chladně u Svratky nad splavem kvetou už kosatce pravda je nejhlubší vždycky ta na dně
svítání v lednu
velice matné obrysy zvuků jako je skřípění nehtů o myté nádobí a tichá píseň znící ze tvých vlasů ruší mne od klidu daleko spánku siluety ještě letících ptáků tříští se protože otvírám okno zatímco dole lampy v hodině mezi smrtí a souloží kloní se prázdnotě dvou bledých židlí ve druhém patře