Tak jako ve snu o létání líbáš mě ústy hladíš dlaní Tak jako ze sna o smrti chutná tvé příští objetí
Rubrika: Barbora Nebeská
Už ani masku…
Už ani masku šitou na míru nesundáš z tváře trpíš pro víru Pro víru v sebe, mě či koho? Zbylo tak málo lásky mnoho
Na kraji lesa…
Na kraji lesa tichý stín volá své verše do krajin Verše jsou hrubé jako oprátka dozněla píseň končí pohádka
Je to tak prosté…
Je to tak prosté žádná zrada jenom tě prostě nemám ráda jenom tě prostě nechci znát miluj mě prosím měj mě rád
…
Vrásky na čele v těch rýhách vzkazy nečtené
Než zase zakousneš…
Než zase zakousneš se do rtů s chutí popela řekneš mi promiň, ale vždyť jsi to přece věděla
Teskné…
Teskné jsou chvíle bez tebe světla i stíny zebou teskné jsou chvíle s tebou
Držel jsi pevně má ramena
Držel jsi pevně má ramena a zrovna projel vlak chvilka co málo znamená prostě se stalo prostě tak
Pár kapek vína nebo krve
Pár kapek vína nebo krve ozdobí ruce tvé a peřinu snad ustrne se den i s kouskem nebe snad zastaví se v tuhle vteřinu Než bude ráno bolet s citem prázdného místa po boku a já se vsaju na dno láhve prosta všech slz a nároků
Když večer nemá stíny…
Když večer nemá stíny jen kosti zdobí ulice sám netušíš že zkouším si pro tebe kostým světice Za rohem tam kde vinná réva jak pouta drží pas ohnuté větve stromů nadvakrát lámou strachu vaz Příště až tajně po ránu obejmeš pevně má ramena pochopíš pozdě že přece jen pro tebe něco znamenám