Rubrika: Barbora Nebeská
Co je to láska…
Co je to láska jen dutý vzdech tři bodné rány na zádech
Ruce tvé povedu krajinou…
Ruce tvé povedu krajinou tajně a s křehkostí vran budu ti jednou ne jedinou ženou tvých budoucích rán
Nenecháš dlaně mé tě zranit…
Nenecháš dlaně mé tě zranit přespříliš hýčkáš v sobě zlost Uváži duši tvoji na nit nezbyde z tebe ani kost
A bylo něžně dole na kopci…
A bylo něžně dole na kopci kde výšky prosí rostlinám vzdor plané léta noci těm obtěžkaným nížinám A bylo větru těžko snést dráždivou silou bořit most nestačím do plic s klidem vnést těkavou tvoji lhostejnost
A budou jen stíny bez těla…
A budou jen stíny bez těla mýt hlavy svoje v potoce v zdech stromů hrana křivá dnem zpívat začne hluboce Tu píseň sladkou něžnou co z útrob bodce vytéká ta mana s chutí režnou je dávno v duši člověka
Bezbřehé zátoky porostlé mechy…
Bezbřehé zátoky porostlé mechy pohltí navěky všechny mé vzdechy S nezbytnou lítosti budu pak sledovat přemnohé múzy co stihl jsi milovat
Nejsem, a ty to víš…
Nejsem, a ty to víšjen malá zátěžpro zlost a na obtížnezbavíš snadnosrdce své pleveledávno jen s duší tvoublízcí jsme přátelé
Snad zbývá…
Snad zbývá jen osušit zbytečné slzy nikdy to nebude zbytečně brzy
Za noci tichých žab…
Za noci tichých žab kdy kvetou klíny víly Mab se dechem na dně sklenky ztrácí co tajného se v srdce vrací