Rubrika: Barbora Nebeská

Ve spánku umírá.  Spánek je koncem a konec procitnutím na vzdáleně známém místě.  Daleko v sobě hledá příčiny osamělosti.  Cítí nic a necítí všechno zásadní a nedůležité.  Sedí a čte si na rozbořeném světě o iluzích bez iluzí.  Bez naděje a bez šatů.  Beze všeho, vítejte!  Posaďte se ke mně a zadívejte se do ticha vřavy…

Přichází i odchází zároveň. Vlastně tu ani není, ale dává o sobě vědět zvláštním způsobem. Ulehá na prsa a dýchá z hluboka. Nasává její vůni a okrádá o spánek. Má pocit zvláštní síly, je přesvědčen, že se cítí poctěna. Nevnímá její tlumený nářek, nevnímá, že se dusí. Hladí jí po vlasech a hrdě se bije v prsa,…

Mám jen tvou špínu za nehty a kolem krku boa z pavích per. Brka jsou dlouhá a špičatá a bodají mě do tváře. Hroty směřují ven i dovnitř a nejsou ztupené. Bodají mé tváře a bodají i ty cizí. Tváře těch, kteří se neodbytně přibližují až moc blízko.  Je to znepokojivé a nikoho to netrápí. Je…

Má radost, když začíná pršet. Je v tom jistá předzvěst. Neví ani čeho, ale je tam. V tu chvíli cítí, má dar čehosi. Je úplně jedno, že neví čeho. Je to takové nevědomé vědomí.  Pocit naplnění. Otupělá lehkost. Zdánlivý pocit spokojenosti.

Tonoucí se stébla chytá. Ale není ani stébélka, ani malého šlahounku, kterého by bylo možné se zachytit. Žádná fazole nevyroste, není kam šplhat. Stojíme na pokraji, vše je marné. Marnost nad marnost… Marné je plakat, marné je ronit slzy, marné je předstírat zármutek… marné je zastírat, že se nám na tom pokraji sakra líbí! ;-))…

Situace je ještě komplikovanější. V té hře je až příliš mnoho postav.  Nezná je všechny, přestože je sama tou hlavní.. Zdánlivě řídí a ukazuje směr. Dívají se na ní a čekají. Čekají na verdikt. Co se bude hrát? Komedie? Tragédie? Snaží se vyčíst očekávání z jejich tváří. Jakou roli chtějí hrát v její hře? Tolik očí, tolik pohledů….