Rubrika: Barbora Nebeská

Vlaky jsou k tobě vlídné.  Nechtějí tě příliš brzy vyvrhnout do prachu velkoměsta.  Hýčkají si tě a hladí špinavými potahy.  Svou ocelovou kostrou krouží kolem tvého těla a vytvářejí ochranný štít, za který jsi tak rád.  Kdo jsi a proč jsi přišel?  Kdo tě postavil do cesty?  Děláš hloupá rozhodnutí s odhodláním, které by ti mohl kdekdo…

Od vedlejšího stolu zní samomluva a hlasité mlaskání. Snaha zachytit poselství opilce se zdá zbytečná, stále jen opakuje, jak je všechno hrozné. Vchází mladé děvče, od pohledu sotva třináct let. S přivřeným víčkem se ptá kořaly, jak se mu daří, a zda má dobrou náladu. Odbývá ji až neurvale. Na mě to nezkoušej, holka. Tady ti…

Adventní čas v pokoji, kde je vidět padat hvězdy.  Je únor a je umořena.  Červené svíce se jí vysmívají do tváře.  Snaží se střízlivě zhodnotit situaci, ale neví, zda je toho schopna.  Co že se jí to zakouslo do srdce?  A nebylo to jinak?  Umělé šišky, umělé jehličí.  Ano, vybral jsi příznačně.  Vše je tady umělé,…

Melodická variace svádí truchlivé tóny vysoké jehličky bodají, harfa hraje líbáš mé kotníky lehce zmodralé tvůj ret je jako jazyk hadí 

Sedí na posteli naproti sobě.  Jsou nazí a nohy mají zkřížené.  Jsou nazí a jejich pohledy se proplétají.  Naklání hlavy a snaží se nachytat jeden druhého.  Stmívá se a jejich křivky hrají stínové divadlo na protější zdi.  Těla se odevzdávají strnulosti a veškerý život se potichu přelévá tam, na zeď.  Stíny se pitvoří a údy…

Viděti dotykem poslední vlásek plující prsty nitrem hlavy  elektrizující až ke spánku beze snů, s vůní, o které se nemluví jen vnímá na povrchu lepkavé kůže otisky živého na neživém nataženou paží do prostoru vtěsnaného do koutku tak velkého, že se vejde do úsměvu očí nevinných těkavých  beze slov šeptajících s rukou pod hlavou kdyby…

Ve spánku umírá.  Spánek je koncem a konec procitnutím na vzdáleně známém místě.  Daleko v sobě hledá příčiny osamělosti.  Cítí nic a necítí všechno zásadní a nedůležité.  Sedí a čte si na rozbořeném světě o iluzích bez iluzí.  Bez naděje a bez šatů.  Beze všeho, vítejte!  Posaďte se ke mně a zadívejte se do ticha vřavy…

Přichází i odchází zároveň. Vlastně tu ani není, ale dává o sobě vědět zvláštním způsobem. Ulehá na prsa a dýchá z hluboka. Nasává její vůni a okrádá o spánek. Má pocit zvláštní síly, je přesvědčen, že se cítí poctěna. Nevnímá její tlumený nářek, nevnímá, že se dusí. Hladí jí po vlasech a hrdě se bije v prsa,…

Mám jen tvou špínu za nehty a kolem krku boa z pavích per. Brka jsou dlouhá a špičatá a bodají mě do tváře. Hroty směřují ven i dovnitř a nejsou ztupené. Bodají mé tváře a bodají i ty cizí. Tváře těch, kteří se neodbytně přibližují až moc blízko.  Je to znepokojivé a nikoho to netrápí. Je…

Má radost, když začíná pršet. Je v tom jistá předzvěst. Neví ani čeho, ale je tam. V tu chvíli cítí, má dar čehosi. Je úplně jedno, že neví čeho. Je to takové nevědomé vědomí.  Pocit naplnění. Otupělá lehkost. Zdánlivý pocit spokojenosti.