Rubrika: František Vrba

Bílí čarodějové na protějším břehu se ještě nestihli nadechnout a v mý stopě už čmuchala láska, švihala tlapama a dejchala do mýho dechu a když sem vyčerpanej nemoh ulovit psa, řekla Pij z mojí krve, mlíka mám ještě dost. Pak jsme si v noci ve stráních lízali břicha a ta ranka na prsou mi zarůstala….

Na slavnost Vzkříšení, s popelem na víčkách, s ranami po těle děsím se nejvíc, aby ta zdobená sváteční vajíčka nebyla přeci jen z prdele slepic…

Tahle armáda andělů strážnejch věděla jenom jak se dobře namotat na zbytek žiletkovýho drátu ale ve vzduchu přesto vonělo něco dobrýho pomohla jsem ti když sis pomoh sám vzdychla naděje než umřela poslední velký je to co dejcháš právě teď řekla ještě potom už do novýho rána (… z mého deníku a tak trochu pro…

A pořádnýho panáka tomu svatýmu na rohu stolu putyky tam kde je díra ve stropě a vrchní má v mordě seklou lopatu jinak už neni možný dejchat poslouchat ty kecy dobře si zašukat nebo nedejbože mít rád vlastní děti A pořádnýho panáka mu dejte ať se napraví a nechodí furt rovně protože vidět se v…

Tak jako každý den po půlnoci zrána, všechny mé touhy k tobě ještě sílí. Tvá bytná varovala, ač je stará panna, čtyři z tří před vámi už se oběsili…

Kohout mne neplaší, ať jak chce krákoře, po mladým životě ve skříni kostra… po loňským praseti ještě krev na dvoře, v komoře přebejvá poslední ostrá…

skvím se jak hovno mezi všema růžema lásky domácím zdivem slzama jak hrachy kocour je dávno za mřížema mý krysy venku krvácej pivem radostný a plachý

O smrti zdá se mi s úsměvem debila,  který se nad ránem, aniž by procit, probouzí s výkřikem hrůzy, by nebyla nakonec přespříliš útlounká v bocích.

Zase je úplněk a Tvoje oči jiné zvou mne už se šerem do lesních strání. Necháme za sebou cáry po kombiné, hořící stodolu, ostatky laní…

Svět lidí za oknem a radostné hry dětí… Mlčím svým stínům jsem parapet od hoven… Co jsem to jenom chtěl, ptám se již napotřetí… Co jsem to jenom chtěl? Jo, vlastně nejít ven…