Rubrika: František Vrba

Zlou nocí tmelem krysích slin jdou Kilián a Augustýn tmou někde v žebrech rozvalin kol vrahovických hvozdů prvý má v žilách heroin       druhý zas v klopě rozmarýn      jeden je otec, druhý syn     hlas slavíka i drozdů                        …

Se mnou jste šla i do neštěstí, po bledých nocích s večeří, která spíš byla ranou pěstí a sebevránou v příšeří. Tím smíchem, kdy už nevěřím, že vlci nejsou andělé a přeci slunce z kadeří Vám kreslí pruhy po těle. Ty Vaše vzlyky do pelesti stojatou vodu rozčeří. Že voní divě po neřesti dvě těla,…

Z lásky se léčívám nálevem z utopenců,  včerejším ležákem, salátem Bible…  Za oknem panny jdou, bílé a bez mládenců,  jejich zpěv vábí mne ode dna kýble.  V myšlenkách vyje mnou daleko nad topoly,  co asi která z nich pod šaty skrývá?  Ta, co je uprostřed, na pryčně mezi koly,  ta ze všech nejhezčí… ta není…

Do ticha ptám se tě…kdo jsem a čí jsem byl? Než do sna vbledne stín, tak jako kdysi. K večeři do piva nasypu černobýl a kočkou z poledne nakrmím krysy. Dřív než ti odhrnu zaschlou krev ze spánků, přihodím do kamen pobožnou knížku, pohladím jedinou zůstavší schovanku, strážkyni u dveří,  polární lišku. V lůžku kdes…

Berle jsem zahodil prchaje z ústavu, stejně tak vše, co mne v rozletu brzdí. Vší silou přes dráty lámu svou postavu v radostné předtuše, co bude za zdí… Stromoví? Jablíčka? Dvě bílá koťátka? V zahradní houpačce Evina dcera? Místo ní korunou komíhá oprátka a na ní chovanec zběhnuvší včera. Snad jsem jen zešílel víc, než…

     Před rokem jsme se sešli s Jirkou Trnkou v Olomouci. Já jel z Plzně přestěhovat se na Moravu a Jirka od Zábřeha, kde žije a prolejzá křoviska s fotobrašnou na hrbu.  Naše dva vlaky se potkaly a vlastně nejenom ty, přišla společná chuť na pivo, cigárko a rozpustit si vlasy. Trochu jsme bloudili…

z plakátu se na mně směje krasojezdkyně divokejch dálek sem vedle ní jezdec na morový slepici a po dlažbě blednou stíny lamp jako zlomený labutě jitra na rukách samý skvrny krev sperma a med usmívá se Dneska polykám jenom plameny šavle a tak už jen chvíli kouříme a řikáme Lepší mít s kym šukat múzy…

Po tom, co vhodil jsem do louží udice, číhaje na noční můry a bělice, kamenná Marie, ta z rohu ulice, ožila v kaluži na dně mé sklenice. Vešla jak denice nahlížet do barů, kde život krásně čpí do piv a ovaru a když pak někomu ukradla kytaru, hrála to blues krásně a postaru. Zapadám nad…

Někdy na tebe myslím když v podzimních ránech plazím se vlhkým listím po hrobkách na Olšanech Občas tě i potkám když se tvůj obraz nerozdvojí směješ se mrtvým fotkám všem, jen ne té mojí Jednou ti vyznám lásku a budeš-li mít zájem pozvu tě na procházku urnovým hájem Zatím mne však drtí skutečnost tíživá že…