až když si vybíráš z kterého mostu možná tě přikryje dlaněmi ale není to sestra milosti s krásnými koleny ani stařena s rukama jako dravčí kost
Host NaPokraji – Marie Ida Hornová
Ida Marie Hornová je prostějovská básnířka a fotografka. Její aktuální počin se jmenuje Míjení a jedná se o soubor fotografií, který vznikl během jediné cesty vlakem. Spolu s textem básníka Jiřího Žáka vám zde některé z nich předkládám k nahlédnutí. A pokud byste chtěli ty samé fotografie vidět naživo, máte do konce listopadu možnost v…
píseň pro Anastázii
o svaté Anně bloudil jsem v polích opilý hledaje dvojitou jabloň sovy už nad ránem uspaly mladé a kolem nic nežli klamavá vůně po zemi spadaných červených jablek ten strom co pokaždé hlídal mou cestu ovšem už nestál jen černý kořen trčící žaloval jak mrtvá ruka ten večer předtím přišla k nám dcera čistý list…
Jízda Valkýr
Sen o tom, jak se jako válečník účastním nějaké epické bitvy. Jsem to já, ale nejsem to já, tak někde napůl. Chvílemi bych rád zvítězil a vstoupil slavně do Ódinovy síně v Ásgardu, ale bitevní vřava skutečně nahání hrůzu. Můj sen nebyl dostatečně dlouhý, abych uvykl pohledu na roztříštěné lebky, odseknuté končetiny a potoky krve…
Host NaPokraji – Luděk Vojtěchovský
Jednoduše, bez zbytečných slov. Z mé strany prostě jen obdiv. Aranžovaná zátiší Luďka Vojtěchovského (1959). Užívejte si.
jaro s Kiliánem
Chtěl bych být alespoň psím hovnem v prastaré krajině kde bílá pára moří žebrovím vikingských lodic stoupá k horám Tam draci a obři jeden sen mají o velkém zeleném jasanu o spravedlivém Duchu hašišovém náčelníku a jeho dcerách nahé uštvaly bílého hranostaje To Tys byl jinej odžils to podřezal ty chovný labutě bezpečí řeka stála…
Kočky jsou vrženy
9.4. 2018 Posbíral jsem ocásky a jejich stíny přidal do hrnce. Z probouzejícího se jarního světla jsem uvařil vývar. Když jsem ten obraz pojídal, ozvalo se tlumené zamňoukání. Sladkokyselá chuť mi zavoněla u nozder. Obraz je světlo za hranicí vůně a pachu.
noc jako holka s dlouhým nožem…
/pro Marii noc jako holka s dlouhým nožem mi nahá sedá u rohože a každým jarem sem vrací démoni mých deviací to kdybys přišla… jenom Ty vyvrátíš mě z tý nicoty oddělíš od plev dobrý zrna milostiplná… Milostiplná
počítáme starý piva
jak ze dna hrobky bílá váza odjištěná kulovnice ošklivý úsměv staré psice kterou jsem pro strach neodvázal tak se má matka na mne dívá bez paruky a s houskou v ruce počítáme starý piva a čas co nám byl prostě vnucen
básně Barbory Vrbové
Moje žena píše básně. Chodím okolo nich již nemalou dobu s touhou doplnit je fotografií a nenechat to v šuplíku… Na Partyzánské ulici Ona byla Mžik, záblesk světlých vlasů On byl Stín rozporcovaný žaluziemi Mihla se pod oknem, záblesk světlých vlasů Díval se dál rozporcovaný žaluziemi a všechen pohyb ustrnul na Partyzánské ulici * Stropy…