Hříchů až mrazí skříň je plná kostlivců jsou mi drazí
nedopalky a dívčí stuhy
v kapse jen nedopalky a dívčí stuhy poslední pohled z války s obrázkem duhy za uchem cigaretu po padlých druzích co do kanálu smetu jak točím se v kruzích
Hórovo oko šílenství
Dokážeš-li pohlédnout za bránu smrti, staneš se moudrým. Nedokážeš-li pohlédnout za bránu smrti, přestože ses o to pokusil, staneš se šíleným. Zůstaneš-li naživu, bude tě provázet Beatrice nebo Vergilius. Jen šílení vidí věci zapovězené. Jen nepříčetní a moudří procitnou. Do světa, kde smysly člověka neošálí a kde bolest pije se plným chřtánem jako láska z…
o padlých vládcích
smutný zbytek koruny které zbyly jen bodavé hroty láká lidi z komuny a užitečné idioty
V nočních zahradách
A nocí obcházej bytosti… Postavy s lebkami divokých koček, postavy ženských boků a vlasů, kéž ať mne některá vykostí! A buben má z mých ostatků… Až přijde vítr od severu, donosí v sobě naši dceru, zas bude všechno v pořádku…
Jen ať to bolí…
O ostrých hrotech
narazil jsem na cestě na ostré hroty všude kolem byl slyšet řev přehlédl jsem je a rozřezal si boty teď mi z nich s každým krokem kape krev
Host NaPokraji – Titti Dufva
Sever se vší syrovostí a možná i trochu surovostí. Žádní sobi a losi. Jen černobílé zaplískané ulice plné kafkovských postav kdesi na západě Švédska. A v té zdánlivé ponurosti je přitom tolik života. Stačí dýchnout na rozmrzlé ruce, očistit spoušť krabice a sednout si do nějakého autobusu. A přes to mokré sklo flákat jeden obraz…
Letní marnosti
Sedávat na pařezu s růžencem tekoucím mezi prsty. Hulákat zpitý do hory. Vozit se na káře s voňavým obilím a zapřahat vola před kola. Sypat vanilku do ran v dubu ztepilých mízou. Výt jako kojot do tvých snů měsíční noci. Svlékat se a oblékat do ranních ros. Být kejklířem a nebýt. Ou vádí ouja! Ouja…
zařvali „chcípni“
zařvali jenom „chcípni“ než mi ukázali záda byli klasickou sviní v převleku za kamaráda