Vladimír „Valokuva“ Hudeček /1980/ Pražský rodák žijící v Kroměříži. Za život vystřídal několikero povolání, z nichž nejvíce se v něm a jeho tvorbě otiskla práce popelářská. Vladimírovu tvorbu vnímám ve dvou rovinách. Tou první je právě jeho série Popeláři coby výsledek téměř desetiletého časosběrného dokumentu ze stupaček náklaďáku na odpadky. Vedle toho…
Mrazivý vítr rve ze mne košili…
Mrazivý vítr rve ze mne košili, i spodky po otci a bílé vlasy… Ne, ještě nežiju… Ne, ještě nešílím! Zatím jen hledám, kdo by mne spasil. Možná ta maličká, co chodí na hřbitov každýho rána si předčítat Klímu… Možná se smiluje a možná ji vábí to, s někým, kdo přežil se… přežít i zimu.
Za zvuku hudby…
Za zvuku hudby jedových slin tančíš na oprátce něžně a hladce nevinně jak jehně na porážce.
Vánoční koleda za Elisu Day
srkaje vývar z krysích kožíšků přemítám, co mne nejvíc bolí dones mi, prosím, trochu soli a jednu břitvu, Ježíšku… a holce, kterou ve tmě lovím pokoj dej věčný…do mých ohrad přijdou se vlci na noc ohřát hebcí jak sníh, co ve stromoví utišil hrůzu překryl ticho a do rozbřesku na zahrádce naléhal s něhou jako…
(s) Městem
až když si vybíráš z kterého mostu možná tě přikryje dlaněmi ale není to sestra milosti s krásnými koleny ani stařena s rukama jako dravčí kost
Host NaPokraji – Marie Ida Hornová
Ida Marie Hornová je prostějovská básnířka a fotografka. Její aktuální počin se jmenuje Míjení a jedná se o soubor fotografií, který vznikl během jediné cesty vlakem. Spolu s textem básníka Jiřího Žáka vám zde některé z nich předkládám k nahlédnutí. A pokud byste chtěli ty samé fotografie vidět naživo, máte do konce listopadu možnost v…
píseň pro Anastázii
o svaté Anně bloudil jsem v polích opilý hledaje dvojitou jabloň sovy už nad ránem uspaly mladé a kolem nic nežli klamavá vůně po zemi spadaných červených jablek ten strom co pokaždé hlídal mou cestu ovšem už nestál jen černý kořen trčící žaloval jak mrtvá ruka ten večer předtím přišla k nám dcera čistý list…
Jízda Valkýr
Sen o tom, jak se jako válečník účastním nějaké epické bitvy. Jsem to já, ale nejsem to já, tak někde napůl. Chvílemi bych rád zvítězil a vstoupil slavně do Ódinovy síně v Ásgardu, ale bitevní vřava skutečně nahání hrůzu. Můj sen nebyl dostatečně dlouhý, abych uvykl pohledu na roztříštěné lebky, odseknuté končetiny a potoky krve…
Host NaPokraji – Luděk Vojtěchovský
Jednoduše, bez zbytečných slov. Z mé strany prostě jen obdiv. Aranžovaná zátiší Luďka Vojtěchovského (1959). Užívejte si.
jaro s Kiliánem
Chtěl bych být alespoň psím hovnem v prastaré krajině kde bílá pára moří žebrovím vikingských lodic stoupá k horám Tam draci a obři jeden sen mají o velkém zeleném jasanu o spravedlivém Duchu hašišovém náčelníku a jeho dcerách nahé uštvaly bílého hranostaje To Tys byl jinej odžils to podřezal ty chovný labutě bezpečí řeka stála…