ten strop je blízký víku truhly po stěnách stíny koček jdou a tvoje oči aniž uhly se s těmi mými neprotnou snad nastal čas jít skládat uhlí zaplašit vrány podzimu jenomže mně se dávno nechce šetřit si kabát na zimu listí už stejně neshrabu… to radši předtím nežli vstanem půjdu se zlehka projít ránem zahradou plnou…
Ve ztemnělé kavárně…
Ve ztemnělé kavárně červené stěny mísené hovory a možná i steny podivní muži tu pod stolky malují červeným vínem zlým portréty ženy Obrysy obrazů ňadra těch hlav plují po parketách co stohlavý dav Mísí se navzájem pijákům pod nohy vědouce kterému vzaly by dech prohrané sny co po vínu přebolí ve tvářích zažehnou poslední vzdech
Punk´s not head
6.8. 2016 Procitl jsem na setmělých jatkách. Světelný kužel ze stropu protínal a řezal prasečí hlavy v šeru kolem mne. Neviděl jsem celá těla, jen mlhavé obrysy v místech doteku světla. To světlo se chvělo v podobné křeči jako prasečí těla. A na hácích, vzdáleně podobných Kristovu kříži první golgotské noci, visely žebra a kýty….
…
Ruku v ruce tvé tělo v objetí točí se v kole sladkobolně cit v půli pasu svazuje až sráží vaz a slibuje že v kraji za duší se vsaje do košilek jedinkrát až nakonec lovec se stane obětí
Osmé Tiché úterý
Bylo tu zas. Tiché úterý. Již osmé. Stalo se tak třináctého června, v Kratochvíli, Dnes perem Jany Navaříkové. A objektivem Jirky Trnky. Osmé, poslední předprázdninové, také možná jedno z nejtišších a nejkomornějších. Písně Reného Müllera, autora projektu Tiché úterý, zazněly tentokrát rovnou dvakrát… a dvakrát jinak. Na začátku večera rmutné písně Tichých lodí, na konci…
Civilní zpráva z periferie
v hostinci zcela běžného jména řekla: Jsem jenom na tvojí straně nebyl to den prazvláštních zjevení jeleni v lesích měkce spali vajgly plavaly v mušlích a jeden obtížný návštěvník ryl nehtem do stěny Píča! to je všechno za čim deme nebýt vše tvrdě na svých místech šli jsme se projít po nábřeží ale nebyl to…
Ještě tě na sobě cítím…
Ještě tě na sobě cítím a pocit je to zvláštní vždyť uběhlo jen pár okamžiků kdy tisklo se tvé tělo k mému a těžko říct kdy přišlo zděšení že více než na milování je chuť na věšení
Sedmé Tiché úterý
„Nevím, na které straně dveří jsem..“ To dozpíval René Müller, kormidelník Tichých lodí. Já jsem po těch tónech cítil, že jsem na té správné straně dveří, totiž v kavárně a čajovně Kratochvíle v Olomouci, kde právě začalo sedmé Tiché úterý, jehož je René srdcem a mozkem v těle jednoho muže. Na programu jsou…
Starým čajem…
Je to pryč. Do kamen hážeš lásku svatou Až oheň sežehne bolest Staré přístavy zmizely Do konví stíráš rosu zlomených trav Před námi už jen pustá pláň Kde ptáci hnízda z ran si pletou. Je to pryč. Vyléváš staré vědro oknem ven V konvici nový čaj a v srdci nový záchvěv Doutnavé vzpomínky v trávě pod okny…
…
V hlavě jak prstence zlatavých vzpomínek vítězí myšlenky ne příliš zábavné není však divu vždyť cosi nám končí z hlavy jen splyne té sváteční krve pramínek Zbývá jen zabalit posledních citů pár uschovat pod polštář znavených víček vypité lásky té přespříliš náročné bez zvonů svatebních v kočáru z már