18.12. 2013 (z řeholních deníků pro Lázeňský host) Prosincové mlhy pod mou kůži. Zaryjou se a vyjou. Na dlažbu padá můj podpatek a zvoní, nikoli hranou, ale poněkud depresivním očekáváním. V ponorce bývá temno a úzko, ale tahle ponorka je přívětivá a námořníci umí nalévat. V labyrintu, uvnitř… svítání a soumrak, v tichém chladu a…
Čtyři z tří před vámi…
Tak jako každý den po půlnoci zrána, všechny mé touhy k tobě ještě sílí. Tvá bytná varovala, ač je stará panna, čtyři z tří před vámi už se oběsili…
Novoroční
Kohout mne neplaší, ať jak chce krákoře, po mladým životě ve skříni kostra… po loňským praseti ještě krev na dvoře, v komoře přebejvá poslední ostrá…
Mezi všema…těma
skvím se jak hovno mezi všema růžema lásky domácím zdivem slzama jak hrachy kocour je dávno za mřížema mý krysy venku krvácej pivem radostný a plachý
PF 2014
Tonoucí se stébla chytá. Ale není ani stébélka, ani malého šlahounku, kterého by bylo možné se zachytit. Žádná fazole nevyroste, není kam šplhat. Stojíme na pokraji, vše je marné. Marnost nad marnost… Marné je plakat, marné je ronit slzy, marné je předstírat zármutek… marné je zastírat, že se nám na tom pokraji sakra líbí! ;-))…
… jen
Situace je ještě komplikovanější. V té hře je až příliš mnoho postav. Nezná je všechny, přestože je sama tou hlavní.. Zdánlivě řídí a ukazuje směr. Dívají se na ní a čekají. Čekají na verdikt. Co se bude hrát? Komedie? Tragédie? Snaží se vyčíst očekávání z jejich tváří. Jakou roli chtějí hrát v její hře? Tolik očí, tolik pohledů….
O smrti zdá se mi
O smrti zdá se mi s úsměvem debila, který se nad ránem, aniž by procit, probouzí s výkřikem hrůzy, by nebyla nakonec přespříliš útlounká v bocích.
vlčí B.
Zase je úplněk a Tvoje oči jiné zvou mne už se šerem do lesních strání. Necháme za sebou cáry po kombiné, hořící stodolu, ostatky laní…
podzimní vlasůpadání
Svět lidí za oknem a radostné hry dětí… Mlčím svým stínům jsem parapet od hoven… Co jsem to jenom chtěl, ptám se již napotřetí… Co jsem to jenom chtěl? Jo, vlastně nejít ven…
Zajat(ci)
23.6. 2013 (z řeholních deníků pro Lázeňský host) A byli jsme zajatci na skleslém hradě. A seděli jsme v žaláři a opíjeli se a já byl opět prudký. Tam na tom skleslém hradě jsme na sebe poprvé promluvili, neboť do té doby bylo vše příliš rychlé a na mluvení jsme neměli čas. Řítili jsme se…