Brněnský výtvarník Vladimír Smýkal vulgo Havran. Někomu se při prvním shlédnutí jeho foto-grafických prací vynořuje například Arcimboldo, a to je, myslím, i jaksi řemeslně výstižné, leč krásně nepodstatné. Vezmeme-li však v úvahu ještě druhou stranu mince, tedy vhled kamsi za oponu k pramenu sdělné myšlenky, rozprostře se nám nikoli podbízivá obrazová lyrika, ale výrazově poctivá skica života…
Krajina bez krajináře
Z ostrova na ostrov…
14.7. 2013 (z řeholních deníků pro Lázeňský host) Jako nepatrnost v kazašské stepi. Táhnu si svou samotu z ostrova na ostrov. Když se mě pokusíš chytit a zajmout, kojot vycení zuby a zaboří dráp. Do nás obou. V Almaty je jeden dům, bez oken, bez dveří a ze střechy stále kape voda. Až tam jednou…
noční krajinou
Zlou nocí tmelem krysích slin jdou Kilián a Augustýn tmou někde v žebrech rozvalin kol vrahovických hvozdů prvý má v žilách heroin druhý zas v klopě rozmarýn jeden je otec, druhý syn hlas slavíka i drozdů …
villonská balada pro B.
Se mnou jste šla i do neštěstí, po bledých nocích s večeří, která spíš byla ranou pěstí a sebevránou v příšeří. Tím smíchem, kdy už nevěřím, že vlci nejsou andělé a přeci slunce z kadeří Vám kreslí pruhy po těle. Ty Vaše vzlyky do pelesti stojatou vodu rozčeří. Že voní divě po neřesti dvě těla,…
ZLÁ(sky)
Z lásky se léčívám nálevem z utopenců, včerejším ležákem, salátem Bible… Za oknem panny jdou, bílé a bez mládenců, jejich zpěv vábí mne ode dna kýble. V myšlenkách vyje mnou daleko nad topoly, co asi která z nich pod šaty skrývá? Ta, co je uprostřed, na pryčně mezi koly, ta ze všech nejhezčí… ta není…
Requiem s jizvou
Do ticha ptám se tě…kdo jsem a čí jsem byl? Než do sna vbledne stín, tak jako kdysi. K večeři do piva nasypu černobýl a kočkou z poledne nakrmím krysy. Dřív než ti odhrnu zaschlou krev ze spánků, přihodím do kamen pobožnou knížku, pohladím jedinou zůstavší schovanku, strážkyni u dveří, polární lišku. V lůžku kdes…
Za zdí
Berle jsem zahodil prchaje z ústavu, stejně tak vše, co mne v rozletu brzdí. Vší silou přes dráty lámu svou postavu v radostné předtuše, co bude za zdí… Stromoví? Jablíčka? Dvě bílá koťátka? V zahradní houpačce Evina dcera? Místo ní korunou komíhá oprátka a na ní chovanec zběhnuvší včera. Snad jsem jen zešílel víc, než…
Dva vlaky
Před rokem jsme se sešli s Jirkou Trnkou v Olomouci. Já jel z Plzně přestěhovat se na Moravu a Jirka od Zábřeha, kde žije a prolejzá křoviska s fotobrašnou na hrbu. Naše dva vlaky se potkaly a vlastně nejenom ty, přišla společná chuť na pivo, cigárko a rozpustit si vlasy. Trochu jsme bloudili…
Vybrané lekce z české politiky
Sobota 28.8.2010 (z poutních deníků pro Lázeňský host) Probouzím se s bolestí kolena. Bolest mi zvěstuje novinu, že poslední dva dny mé poutě budou vpravdě řeholí. Před zraky řidiče traktoru balím stan a opět stoupám do kopce. Teď už cítím únavu po celém těle. Ale jen se trochu rozehřeju a rozchodím, zase se to dá…