JSME SI BLÍZCÍ JAKO PRVE ač důvod je mi záhadou nosíš z kapek mojí krve náhrdelník pod bradou Starý věnec z mého hrobu usušilas na čele místo něj teď zdobí skobu polštář z naší postele V obálce máš moje vlasy starý obraz chmurný mezi ňadry schovala jsi klíček od mé urny Slova, která jsem ti…
U sousedů vyje kojot
22.2. 2013 (z vlastních deníků pro Lázeňský host) Našlapuji tiše, ale zvenčí doráží hluk z ulice a hlasy z hospody. Plížím se chodbami vlastních představ o bílém kojotu. Zastavil se přede dveřmi, kde pošťačka zastrčila noviny do schránky, a podíval se smutnýma očima do chodby. Výčepák zrovna valil sud s pivem. Kojot se posadil na…
2+2+2
8.4. 2005 (z vlastních deníků pro Lázeňský host) Ve vzduchu je cítit smrt. Není to dotek bolesti ani smutku, spíše něco velmi intenzivního. Město v nepohybu, strnulé a mrtvé jako Pompeje. Zůstali jen holubi, stovky a tisíce holubů zaplňují prázdný prostor mezi židovskými domy, snášejí se ze střechy Staré synagogy. Kdyby to byli supi, bylo…
Jak přicházejí sny…
Kruh kolem lůžka kreslím křídou tím zkouším čelit svým zlým snům neb cítím, že zas dneska přijdou – jak Pegas lez bych na klisnu tak přivážu si k penisu dvě kilovky, ať nezvedá se – mám dost už těch svých snových lásek a zrovna dnes chci klidně spát a žádnou klisnu nelíbat vždyť chudák postel…
Rudý moře
…a rozbij znovu rudý moře, Mojzesi dřív než nás ta láskopravda oběsí…
Bush´n´City
To město
23.10. 2003 (z vlastních deníků pro Lázeňský host) Fascinuje mě fakt, že koleje vždycky někam vedou. A odněkud se táhnou. Proč lidé nepostavili takové koleje, které by nikam nevedly? Jen tak, pro radost… zatoulaní psi mají rádi, když mohou běhat podél kolejí. Kolik sněhových vloček se vejde do žlábku tramvajové koleje, než je během setiny…
Být zase tulák…
Být zase tulák, tak nevím, co je to trčet na jednom místě prašivým už devátý léto … Být zase tulák, tak si jen hledím najít mizernou práci a jídlo ..a místo, kde přespím. Být zase tulák, tak na mne místní psi štěkají jako bych mlátil jim do plotu holí … S lehkýma nohama lehký je…
Mrzký konec imperialistických vrahů z Wall Streetu
10.1. 2013 (Z vlastních deníků pro Lázeňský host) Hrajeme hru na největšího blbce Reguly. Kandiduje téměř každý z nás. Být hloupým není ovšem tak jednoduché, neboť hloupost by měla být hodnotou zcela nezištnou a v ideálním případě naprosto nevědomou. Lze sice říci, že hloupost vylučuje vlastní reflexi, ale jsme jen lidé. Někteří z nás již…
Gimmi!
22.11. (z vlastních deníků pro Lázeňský host) Člověk proletí idylickou krajinou na koberci z vlastních představ a snů. Vidí rozesmáté tváře Opravdových lidí. Brzy má dojem, že je vyslancem jakéhosi zatraceného světa v nedotčeném hájemství přírodních národů, kde panuje láska k přírodě a tradicím. Já procházím krajinou reálnou. I já vidím rozesmáté tváře lidí. Ale…