Povalil jsem ji na zem, ležela jako opařená, pak jsem ji svlékl, zaťala nehty do mé kůže, venku sršely blesky a křídla, naježila srst a řekla, chtěla bych tě počůrat, ach lásko bezbožná!
Host NaPokraji – Jan Vrba
Z krajiny na okraji do krajiny koncertních sálů…
sen
roztáhnu závěsy z těžkého sametu pár ptačích mrtvolek do kamen nametu olíznu ucho té, co napůl ještě žije a přečtu jí něco ze svý poezie… …zdál se ti, milá, sen, kde černí motýli seděli na plicích babího léta? i když to nastalo nejspíš už před chvílí zůstanu u tebe do konce světa
Z tvého lůžka…
Z tvého lůžka u paty orloje létají vrány a v sadu horko je ani kapka vody natož vína v potoce prázdné jsou kapsy tělo v záruce
Host NaPokraji – Vítek B.
Vítek je ročník 1970. Vítek pochází ze Zlínského kraje. Vítek o sobě nerad mluví. Vítek vám ale umí zalézt do hlavy. Cháron
Host NaPokraji – Lukáš Trgiňa
„Písal sa rok 2006, rok plný zmien. Opúšťam tak milovanú prácu asistenta pre mentálne postihnutých a nastupujem na oddelenie hematoonkológie, miesto, kde sa ľuďom mení život z minuty na minutu. Začínam si uvedomovať, ako zásadný je čas, vzťahy, slová, činy, sloboda, láska, pokora, ja sám. Tých emócii je toľko, že je nedokážem vstrebávať, nutne potrebujem…
Když ráno slunce zakokrhá…
Když ráno slunce zakokrhá, Ležím ještě ve vaně. Když ráno rosa napadá a pouta noci na hraně, koutkem dechu zavyju. Jak psi vyjou na saně. Dovětek: pak ale vstanu a učešu ti hřeben.
zborcená citadela
zmizela v prachu moje citadela všechno odešlo někam pryč táhnu se jako tisícročná včela od zámku zahodil jsem klíč komínem odchází mi všechno v kouři věším se v klidu na chrlič v tom smradu pořád ještě oči mhouřím až rozlétnu se budu pryč
Host NaPokraji – Erea Křížová
Koláže této skvělé výtvarnice mluví za vše. Pojďme si je poslechnout… Slečna hnutá Mezi…
jatka č. 5
došlo mi pití, vlčí žrádlo zbyl tu jen popel z cigaret a zkrvavené prostěradlo a uražený dívčí ret ta představa je příliš krutá ve vsi jsem nebyl mnoho let mám s sebou nůž a Vonneguta jatka to budou…číslo pět