Jestli jsem kdy při prohlížení nějaké série prožívala extatické stavy, tak je to tato… V individuálním prostoru Mira Jarého…
Pro noci probdělé slzy se neroní…
Pro noci probdělé slzy se neroní když květiny omšelé radosti kradou nevinnost minulá na hranu zazvoní pro lásku bez ptaní s bolestí zvanou Pár slaných kapek na hraně polštáře ulpí a vsaje se do jeho středu sundej si masku co hraje si na lháře nebyls to ty kdo řekl si svedu
ztráta klidu
mizí klid větví,ztrácí se v davuduchů co neví,že ztrácí hlavuztrácí se mizí, do vzpomínek jdouuž dnes jsou cizí a svojí vinou
Nezavřeš…
Nezavřeš srdce své tajné schránky pluje mi v řece tluče mé spánky Nezavřeš dlaně ty misky vah vážním prý stejně co váží strach Nezavřeš ústa dva proužky papíru břehu jsem prosta tvá víla na míru
Host NaPokraji – Hynek Tvrdý
Fotografuji s kratšími nebo delšími přestávkami od dětství a k fotografii mě přivedl můj táta. Asi nejvíc mě ovlivnil český fotograf Jan Ságl, jednak tím, jak fotografuje a pak také tím, jak o fotografii pěkně mluví. Hynek Tvrdý https://www.instagram.com/hynek_tvrdy/
skorobalada pro lapsang souchong
jen tak si tančímve stínu stromů se světem válčím utíkám domů a zase vracím se zpětstínem kouře z cigaret světlo mi hraje ke všem mým cestám a vůní čaje trochu se trestámkdyž nevracím se zpět k vůni kouře z cigaret
Zahrada klidu…
Zahrada klidu v břiše křeče oáza míru život se vleče
Obalím tvé tělo písmeny
Povalil jsem ji na zem, ležela jako opařená, pak jsem ji svlékl, zaťala nehty do mé kůže, venku sršely blesky a křídla, naježila srst a řekla, chtěla bych tě počůrat, ach lásko bezbožná!
Host NaPokraji – Jan Vrba
Z krajiny na okraji do krajiny koncertních sálů…
sen
roztáhnu závěsy z těžkého sametu pár ptačích mrtvolek do kamen nametu olíznu ucho té, co napůl ještě žije a přečtu jí něco ze svý poezie… …zdál se ti, milá, sen, kde černí motýli seděli na plicích babího léta? i když to nastalo nejspíš už před chvílí zůstanu u tebe do konce světa