za rozervanou oponoubez kostýmů a paruk co snadno mění člověka ztichlo město krutou hrou bez pravidel a záruk zůstala bolest odvěká kdo hrál tu hru ten už tuší že nebude mít konec a poběží si pořád dálbude slyšet bzukot muší a nezazvoní zvonecani tomu kdo jen bokem stál
Pokoj je pokrytý vůní let…
Pokoj je pokrytý vůní let stropy tiše zní a voda nesmývá otisky prstů tvých od prachu z cigaret Kočičí předení hudbou sfér notuje kapkám vody ve vaně zašitá ústa trýzní tělo prolhané Dlaně již nehladí konečky vět ten přístav vedle ramene příbytkem víl jsou tužby prohrané
Tao na řetízkovém kolotoči
Zběsilost v srdci a zběsilost na jazyku. Kapénka potu na čele a úžas zavěšený ve tváři. Padám, padám. Vše, co jsem kdy prožil a na co ruka sáhla. To vše, v jediné vteřině, teď. Teď, než bude konec! Vteřina letu nekonečností, vteřina pravdy. Teď, teď. Smrt, vášeň, šílenství a čirá radost. Podoby jedné tváře. Tao…
po zimě jaro
Po zimě jaro a pak léto… dá se to shrnout jednou větou. Po létě podzim, další zima… zůstanu raděj mezi svýma! Kdo by chtěl vstávat v týhle době? Ledaže bych se vrátil k tobě… A lehli bychom si tu noví do hlíny po mým sousedovi…
černej čas s mlíkem
po obloze mraky jdoucestou dlouhou nelehkou mapy žádné nemají šero nesou po kraji minulost jedí s rulíkem a pijou černej čas s mlíkem ten rulík nemá žádnou chuť v ústech se válí jako rtuť i on si hledá cestu svou za duší dávno ztracenouza Alenkou a králíkemdát si svůj černej čas s mlíkem králík se…
malá noční
černá jsi noc jako kořeny buků studnice která hluboko zebe mrazivá noci prorůstáš chřípím když měsíc vychází nad cáry stromů hrajeme spolu tu divnou hru s noži koho to sklíčí může jít domů vyhrává ten který zůstane živý dokud se úsvit v bolestech rodí doma je teplo ticho a místo přestože něco po dvoře chodí
Důvod k modlitbě
otočíš se na nemocničním lůžku z výhledu oknem zbyl jen kříž už neudržíš bibli ani tužku modlíš se i když nevěříš
V pokoji bez dveří…
V pokoji bez dveří vzpomínky vadnou dávná vzplanutí tíží srdce chřadnou Není už popela nehřeje peřina nehledá tajemství tvá ruka u klína Zbytečná slova stravují těla zakletá ústa však mluvit by chtěla
falešné odrazy
život ve falešných odrazech pod střechou co se tváří jako nebeve čtyřech pobouraných zdech v průvanu slov ze kterých zebe…natáhnout obě ruce pro pomoczjistit že pravda je jinde než byla prveže není den ale dávno temná nocs hvězdami v kaluži čerstvé krve
úplněk v lednu
zlehka se projít zimní travou jako když vlci za potravou a toho třpytu nadýchat se po ukončení noční práce trochu se otřít blízko smrti jak ptáci k ledu přimrznutí