Z tvého lůžka u paty orloje létají vrány a v sadu horko je ani kapka vody natož vína v potoce prázdné jsou kapsy tělo v záruce
Host NaPokraji – Vítek B.
Vítek je ročník 1970. Vítek pochází ze Zlínského kraje. Vítek o sobě nerad mluví. Vítek vám ale umí zalézt do hlavy. Cháron
Host NaPokraji – Lukáš Trgiňa
„Písal sa rok 2006, rok plný zmien. Opúšťam tak milovanú prácu asistenta pre mentálne postihnutých a nastupujem na oddelenie hematoonkológie, miesto, kde sa ľuďom mení život z minuty na minutu. Začínam si uvedomovať, ako zásadný je čas, vzťahy, slová, činy, sloboda, láska, pokora, ja sám. Tých emócii je toľko, že je nedokážem vstrebávať, nutne potrebujem…
Když ráno slunce zakokrhá…
Když ráno slunce zakokrhá, Ležím ještě ve vaně. Když ráno rosa napadá a pouta noci na hraně, koutkem dechu zavyju. Jak psi vyjou na saně. Dovětek: pak ale vstanu a učešu ti hřeben.
zborcená citadela
zmizela v prachu moje citadela všechno odešlo někam pryč táhnu se jako tisícročná včela od zámku zahodil jsem klíč komínem odchází mi všechno v kouři věším se v klidu na chrlič v tom smradu pořád ještě oči mhouřím až rozlétnu se budu pryč
Host NaPokraji – Erea Křížová
Koláže této skvělé výtvarnice mluví za vše. Pojďme si je poslechnout… Slečna hnutá Mezi…
jatka č. 5
došlo mi pití, vlčí žrádlo zbyl tu jen popel z cigaret a zkrvavené prostěradlo a uražený dívčí ret ta představa je příliš krutá ve vsi jsem nebyl mnoho let mám s sebou nůž a Vonneguta jatka to budou…číslo pět
za rozervanou oponou
za rozervanou oponoubez kostýmů a paruk co snadno mění člověka ztichlo město krutou hrou bez pravidel a záruk zůstala bolest odvěká kdo hrál tu hru ten už tuší že nebude mít konec a poběží si pořád dálbude slyšet bzukot muší a nezazvoní zvonecani tomu kdo jen bokem stál
Pokoj je pokrytý vůní let…
Pokoj je pokrytý vůní let stropy tiše zní a voda nesmývá otisky prstů tvých od prachu z cigaret Kočičí předení hudbou sfér notuje kapkám vody ve vaně zašitá ústa trýzní tělo prolhané Dlaně již nehladí konečky vět ten přístav vedle ramene příbytkem víl jsou tužby prohrané
Tao na řetízkovém kolotoči
Zběsilost v srdci a zběsilost na jazyku. Kapénka potu na čele a úžas zavěšený ve tváři. Padám, padám. Vše, co jsem kdy prožil a na co ruka sáhla. To vše, v jediné vteřině, teď. Teď, než bude konec! Vteřina letu nekonečností, vteřina pravdy. Teď, teď. Smrt, vášeň, šílenství a čirá radost. Podoby jedné tváře. Tao…