jsem oběť pýchy své i té cizí falešně tichý hlasitě zmizím skryju se tajně v korunách stromů budete marně lákat mě domů
A její tělo ve věnec vpletl…
A tělo její ve věnec vpletl A v ohybu jejím ztrestal pýchu To tělo svaté dlaní horkou hnětl To teplo vzešlé k nohám hodil světu A ona marně nahá bez hlavy A sladce v trupu temnoty To světlo hřála pro davy To vše bez vděku droboty
ztracený v přítomnosti
stojím tu nebo ležím ztracený ve tmě někde v proutí kam pokračovat nevím prosím tě veď mě čas se teď kroutí
Ještě než do mě bodneš…
Ještě než do mě bodneš a krk můj sevřeš v dlani snad naposledy lehneš si do důlku pod jamkami Tam trpké plody mého břicha snad znásobí tvou zlobu snad budeš otcem mého ticha snad znova zas a znovu
zdánlivé umírání
je to jen zdánlivé umírání andělé spící s kurvičkami na větvích stromů jako ptáci je to jen zdánlivé umírání když táhnou tiše uličkami v dálce na křídlech se nám ztrácí
krátká báseň o podzimu
Zrovna, když zvonilo děvčátko odvedle, vážně jsem přemýšlel, co ještě přestát. Neboj se… Řeklo mi nápadně pobledlé. Už to jde za náma po střeše města.
Sám v masce pudla na dětským hřišti
Sám v masce pudla na dětským hřišti žiju svý životy. Minulý, příští… Životy, v kterejch má zpravidla navrch i pes, co o růži kušnu si natrh.
Host NaPokraji a vítězka soutěže na fb stránce Top fotografie (téma emoce/portrét) – Anna Rzounková Marková
https://www.facebook.com/topfotky/ Je mi 40 let. Pracuji v kanceláři. Kromě focení mě teď chytlo malování. 😀 Ale to mi opravdu moc nejde. Drží se mě to ale stejně, jako když jsem začínala fotit. Fotím nějakých deset let. Jsem absolutní samouk. Manžel mi vysvětlil jak s časem, clonou, iso a od tý doby jsem na foťaku na…
o těch co nosí oprátky směrem vzhůru
na oprátkách směrem vzhůruvisí divní oběšencijako z andělského kůrumávaj metály a věnci hážou si sladké úsměvykostky ledu do skleniceměli bychom bez prodlevyzačít chystat šibenice
Budu jen já…
Živíš se žárem a jako můra v plameni hořící tělo své pokryté mechem ukryješ hluboko v propasti paměti budu jen já tě hřáti svým dechem Až bude v kapsách tvých vítr se milovat s mrazem a krůpěje netečných tváří dopadnou na zem co nesmí se smilovat budu jen já ti tvou jedinou Máří