Po zimě jaro a pak léto… dá se to shrnout jednou větou. Po létě podzim, další zima… zůstanu raděj mezi svýma! Kdo by chtěl vstávat v týhle době? Ledaže bych se vrátil k tobě… A lehli bychom si tu noví do hlíny po mým sousedovi…
černej čas s mlíkem
po obloze mraky jdoucestou dlouhou nelehkou mapy žádné nemají šero nesou po kraji minulost jedí s rulíkem a pijou černej čas s mlíkem ten rulík nemá žádnou chuť v ústech se válí jako rtuť i on si hledá cestu svou za duší dávno ztracenouza Alenkou a králíkemdát si svůj černej čas s mlíkem králík se…
malá noční
černá jsi noc jako kořeny buků studnice která hluboko zebe mrazivá noci prorůstáš chřípím když měsíc vychází nad cáry stromů hrajeme spolu tu divnou hru s noži koho to sklíčí může jít domů vyhrává ten který zůstane živý dokud se úsvit v bolestech rodí doma je teplo ticho a místo přestože něco po dvoře chodí
Důvod k modlitbě
otočíš se na nemocničním lůžku z výhledu oknem zbyl jen kříž už neudržíš bibli ani tužku modlíš se i když nevěříš
V pokoji bez dveří…
V pokoji bez dveří vzpomínky vadnou dávná vzplanutí tíží srdce chřadnou Není už popela nehřeje peřina nehledá tajemství tvá ruka u klína Zbytečná slova stravují těla zakletá ústa však mluvit by chtěla
falešné odrazy
život ve falešných odrazech pod střechou co se tváří jako nebeve čtyřech pobouraných zdech v průvanu slov ze kterých zebe…natáhnout obě ruce pro pomoczjistit že pravda je jinde než byla prveže není den ale dávno temná nocs hvězdami v kaluži čerstvé krve
úplněk v lednu
zlehka se projít zimní travou jako když vlci za potravou a toho třpytu nadýchat se po ukončení noční práce trochu se otřít blízko smrti jak ptáci k ledu přimrznutí
Je ticho…
Je ticho krájí se den nocí, která nebyla vlhká je zlatem protkaná tvoje peřina
Host NaPokraji – Oto Sládek
Minimalismus s … maximálním … účinkem … OTO SLÁDEK … … ráno zvedá hlavy … a všechny tvé pocity … se tlačí tam a zpátky … Apollinaire ukrytý v přístavu … vypluje …
mandala
jako když vlétne motýl do vagonu s uhlím narodil ses cestou na dno truhly