Štítek: Barbora Nebeská

Zahrada klidu v břiše křeče oáza míru život se vleče

Z tvého lůžka  u paty orloje létají vrány a v sadu horko je ani kapka vody natož vína v potoce prázdné jsou kapsy tělo v záruce

Pokoj je pokrytý vůní let stropy tiše zní a voda nesmývá otisky prstů tvých od prachu z cigaret Kočičí předení hudbou sfér notuje kapkám vody ve vaně zašitá ústa trýzní tělo prolhané Dlaně již nehladí konečky vět ten přístav vedle ramene příbytkem víl jsou tužby prohrané

V pokoji bez dveří vzpomínky vadnou dávná vzplanutí tíží srdce chřadnou Není už popela nehřeje peřina nehledá tajemství tvá ruka u klína Zbytečná slova stravují těla zakletá ústa však mluvit by chtěla

Je ticho krájí se den nocí, která nebyla vlhká je zlatem protkaná tvoje peřina

Hříchů až mrazí skříň je plná kostlivců jsou mi drazí

Za zvuku hudby jedových slin tančíš na oprátce něžně a hladce nevinně jak jehně na porážce.