Je ticho krájí se den nocí, která nebyla vlhká je zlatem protkaná tvoje peřina
Štítek: Barbora Nebeská
Host NaPokraji – Oto Sládek
Minimalismus s … maximálním … účinkem … OTO SLÁDEK … … ráno zvedá hlavy … a všechny tvé pocity … se tlačí tam a zpátky … Apollinaire ukrytý v přístavu … vypluje …
Hříchů…
Hříchů až mrazí skříň je plná kostlivců jsou mi drazí
Jen ať to bolí…
Za zvuku hudby…
Za zvuku hudby jedových slin tančíš na oprátce něžně a hladce nevinně jak jehně na porážce.
Host NaPokraji – Luděk Vojtěchovský
Jednoduše, bez zbytečných slov. Z mé strany prostě jen obdiv. Aranžovaná zátiší Luďka Vojtěchovského (1959). Užívejte si.
Ve ztemnělé kavárně…
Ve ztemnělé kavárně červené stěny mísené hovory a možná i steny podivní muži tu pod stolky malují červeným vínem zlým portréty ženy Obrysy obrazů ňadra těch hlav plují po parketách co stohlavý dav Mísí se navzájem pijákům pod nohy vědouce kterému vzaly by dech prohrané sny co po vínu přebolí ve tvářích zažehnou poslední vzdech
…
Ruku v ruce tvé tělo v objetí točí se v kole sladkobolně cit v půli pasu svazuje až sráží vaz a slibuje že v kraji za duší se vsaje do košilek jedinkrát až nakonec lovec se stane obětí
Ještě tě na sobě cítím…
Ještě tě na sobě cítím a pocit je to zvláštní vždyť uběhlo jen pár okamžiků kdy tisklo se tvé tělo k mému a těžko říct kdy přišlo zděšení že více než na milování je chuť na věšení
…
V hlavě jak prstence zlatavých vzpomínek vítězí myšlenky ne příliš zábavné není však divu vždyť cosi nám končí z hlavy jen splyne té sváteční krve pramínek Zbývá jen zabalit posledních citů pár uschovat pod polštář znavených víček vypité lásky té přespříliš náročné bez zvonů svatebních v kočáru z már