Štítek: František Vrba

hudba srdce skučí ve mně v lustru praskaj křišťály blány mozku duní temně k vřískotu mé píšťaly  ticho svírá v ruce noty vyje na mne ze všech stran mává prackou do prázdnoty v rytmu křídel černých vran  smrt a marnost ve mně bydlí v sále bez zdí úpí stesk netopýři svými křídly starají se o…

Prošli jsme spolu zahradou vzplanutí, zahradou lehkosti, zahradou úžasu, na nic jsme se netázali, nebylo toho třeba, neboť tato zahrada je místem vzácnosti. Potom jsme vstoupili do zahrady rozumu, toho šílenýho podvodu, kde slepci vedou slepce a ksichty jsou zdeformovaný hrůzou a záludností, je to směšná scéna… Vracím se do zahrady lehkosti a do zahrady…

Básníci ticha (poets of the silence) básníci samoty (poets of the loneliness) básníci mlčení (poets of the silence) básníci beze slov (poets without words). Básníci slepoty (poets of the blindness) básníci bolesti (poets of the pain) básníci ulice (poets of the street) básníci beze slov (poets without words). Básníci výkřiku (poets of the scream) básníci…

Bylo koncem července a do Olomouce mířily v těsném sledu za sebou dva vlaky. Jeden z Plzně a druhý ze Zábřeha. V jednom Vrba a v druhém Trnka.  Pozdravili se a šli na pivo.  V hospodě plný mániček s přiopilým čišníkem vypili těch piv každej pět. Možná by jich bylo i víc, ale to by…