10.1. 2013 (Z vlastních deníků pro Lázeňský host)
Hrajeme hru na největšího blbce Reguly. Kandiduje téměř každý z nás. Být hloupým není ovšem tak jednoduché, neboť hloupost by měla být hodnotou zcela nezištnou a v ideálním případě naprosto nevědomou. Lze sice říci, že hloupost vylučuje vlastní reflexi, ale jsme jen lidé. Někteří z nás již dospěli k určitému stupni sebepoznání. Tím se ovšem hodnota blbosti radikálně snižuje.
Rozprava je vedena v odborném duchu a za notného přispění všemožných jedů. Někteří jsou obviňováni, že hloupost pouze předstírají, aby vylepšili své vyhlídky na kandidaturu v řádu. Brání se tím, že se snaží rozpomenout na situace, kdy u nich blbost řvala radostí.
Abych nenechal sám sebe na pochybách, zapisuji si: jsem nejhloupější ze všech! Zapřahám kola před vola a trávím vlahá jitra rozpravami s imperialistickými vrahy z Wall Streetu. Jsem prozářen pronikavým světlem lepších zítřků na dluh s nízkým úrokem a v mé mysli plavou myriády mořských koníků a vesele čůrají do noci.
Martine, namiesto 3xhurá, píšem: krása, krása, krása …
veľmi.
palo
Dobrá hra, jen mám pocit, že ji někdo hrál i se mnou a bez mého vědomí.
Nu a vyobrazený herní plán jest dobře nastaven. Pohyb z pole na strom jistě vítězům nebude činit potíží.
moc dobře popsáno Martine, den ze dne se čím dál víc stydím tady žít, i když je tu tak krásně. Mohlo by být neskonale krásněji
:)))))))))))))
dobre dilko, krasny nazev,…
Trefné – tedy pokud jsem to správně pochopil a smutné a bude hůř jak na to tak koukám. Jinak – moc se ti to povedlo Martine!