to tehdy hořely stromy když jsi mi řekl sbohemsuché žhnoucí listí potichu létalo kolemdopadalo na nás pálilo stopy v kůžijizvy po trnech dávno zvadlých růží to tehdy hořely stromy když ty odešel jsi pryčv očích prchavý úsměv po zádech práskal bičtvářili jsme se jako skuteční mužichlapecké slzy vpálené v kůži pořád tu hořely stromy když…
Tři vzrostlé stromyv zahradě stojíptáci se na ně jenpodívat bojíCo jen se strašnéhove větvích skrývánesnadno na co setěm ptákům dívá
Hudebník, výtvarník, kapelník, malíř a v neposlední řadě též básník – Martin Němec. Pražská rána už se nezahojí Petřínská rozhledna jak nasliněný prst obrací stránky platanů v kalendářizatímco řekou proteklo létotráva v podpaží města usychá A dole u řeky tři muži v pláštěnkách vyloví z Vltavy podivně bledou rybu která se postrádá od dvanáctého záříkdy s údivem zahlédla pilíř Juditina…
kutálí se slza tmouhledá sestry pod lampoutam kde slyšela prvepadat pár kapek krvekteré když spadnou na zemmění se v slzy rázem
Vrší se stínya kradmé stopy vinyna konci dnejak řeka bez hladinypo okraj zaplní bezvládné tělokteré jen po tichukřičet by chtělo
Tvé dlaně v dlaních mýchvedou mě prázdnou ulicípár kroků vedle tvýchA s každým krokemne, že ne – jsounaše duše souzené
Miluješ s citem vrahamé tělo plné ranšeptáš mi – jsi mi draháozvěna křičí do všech stranA vždy když skončíšticho jejak málo láskyv tobě je
svaly mi časem trochu ztuhlyčekáním kdoví kde na kdoví co dál klepu zevnitř na víko truhlyhlína mi škvírou propadá za víčko
Láska by měla hřát u srdce i o kousek níž tak aby nebe bylo ach bože kousek blíž Měla by hřát a hladit ta zranitelná místa která jen tobě dala bych kdybych si byla jistá
Momenty tichaNechte na sebe působit němé svědky naší minulosti a užijte si tajuplnou cestu po českých kostnicích, které vypráví své příběhy beze slov. Tichem. A pokud chcete vidět více, navštivte web www.momentyticha.cz, kde můžete vidět nejen další ukázky fotografií, ale kde je možné si objednat i stejnojmennou knihu mapující ve 190 fotografiích 20 českých kostnic.