1.3. 2014 (z řeholních deníků pro Lázeňský host)
Rituály a obřady. Krátká procitnutí z všednosti do ještě všednější pozornosti. Uspokojení z opakujících se drobných požitků. Stín páry unikající z konvice čaje a braziér. Vůně pražené kávy. Lékořice z úst lačných po tichu, skořice z prstů při doteku šálku. Žižkovský vítr a jeho proměna ve světlo a stín. Oči mám otevřené a oči mám zavřené…
Bydlím v tomto bytě a klaním se v něm myším a kočkám. Možná je to proto, že se v hloubi duše chci stát myší, jíž se klaní nájemník bytu. Možná se chci stát kočkou za oknem, abys mě z gauče hladila po srsti.
Krásná!
nemám co dodat, jen číst a koukat
Propojit fotku, která mě oslovuje, s textem, který je nevšední (a to se vyjadřuji ke všem, ne k této jednotlivé), co víc si může fotograf milující krativní sloh přát? Líbí se mi tu.
Výbornej nápad tahle fotka. Se mi líbí.
On by si asi měl každej vyzkoušet jednou cvaknout nějaký to "světlo do mé…." popřípadě "okno mého…." aby zjistil, že to vůbec není jednoduchý. Tobě to vyšlo!
Jo, jak jsem Ti říkal teď v Praze, v tý dědině za Olomoucí. Hodně mne Tvoje práce baví a i když vidíme oba jinak, inspiruješ mne.