Na Pokraji

Menu
  • O NaPokraji
  • POKRAJANÉ
Menu

Osmé Tiché úterý

Zveřejněno v 17 června, 201715 května, 2022 od Jirka Trnka

Bylo tu zas.
Tiché úterý.
Již osmé. Stalo se tak třináctého června, v Kratochvíli,
Dnes perem Jany Navaříkové. A objektivem Jirky Trnky.

Osmé, poslední předprázdninové, také možná jedno z nejtišších a nejkomornějších. 
Písně Reného Müllera, autora projektu Tiché úterý, zazněly tentokrát rovnou dvakrát… a dvakrát jinak. Na začátku večera rmutné písně Tichých lodí, na konci zahrála jeho druhá kapela Hynkovy zámky.
Úvodem René zmínil několik významů čísla osm a zaujal mě čínský překlad osmičky „mnoho“. Pak už přišly kytarové tóny a mými emocemi silně pohnuly všechny tři písně Tichých lodí – Stáli proti sobě, Když prší z nebe a Střepy. Niterné výpovědi o bolesti, strachu, hledání… k tomu deklamující hlas s magickou příchutí. Se slovy textu „čelem proti sobě / pod vysokou zdí / každý na svý straně / bolesti a lží“ vnímám tu mlčením vršící se zeď mezi dvěma lidmi, mezi mužem a ženou, skoro s mrazením v zádech.
V písni Když prší z nebe na mě vyskočí slova „uprostřed věcí našli jsme věci“… A ve Střepech slyším takový pěkný, chvílemi až minimalistický existenciální chaos – „kniha, plot, kočka, miska, žrádlo, loď, úkryt v podpalubí, hledání světla ve tmě a touha spatřit nebe“.
Jako první host večera usedl k autorskému čtení olomoucký básník František Vrba. Ráda jsem se s jeho poezií zasnila, prošla nocí a městem, po nábřeží, kolem špinavých hospod, hřbitova, bloudila v tajemných lesích a zahlédla vlky. František nevynechal ani báseň milostnou, věnovanou jeho ženě Barboře, v níž „červenou stuhou ovinutá stehna“ jsou okouzlujícně erotická.
Druhého hosta, básníka Stanislava Denka, jsem slyšela číst naživo poprvé. Mikrofon odsunul se slovy:
„Ten neužiju.“ K objasnění dodal, že by nerad posluchače „utloukl“. Jeho jistojistý, úsečný, naléhavý přednes a krásně znělý hlas mě ale stejně přitloukly k židli. Jedno slovo. Tečka. Dvě slova. Tečka. Hutný obsah a silný prožitek vyžadovaly delší vstřebání a zažití, doznění. Autor v průběhu čtení sem tam odlehčil tíhu slov kratičkým příběhem, vzpomínkou, vysvětlivkou. O Halasově kameni, na který už nelze usednout. Zazněla vzpomínka na dědečkův objev o poloze Moravy. A malý úsměvný příběh k verši „prázdná láhev zašroubovaná až do dna“.
Kapela Hynkovy zámky, poslední host – s kytarou, basou, houslemi a bicími, přidala Tichému úterý silnější, ale velmi libý zvuk. Od prvního poslechu jejich alba S tváří měsíce v úplňku považuji toto spojení hudby a textu za jedinečné. Hudba i texty jsou výhradně Reného tvorba, jen tři písně vznikly v minulých letech jako zhudebněné básně Miroslava Václavka. Ze jmenovaného CD jsme slyšeli jako první píseň Muž, pak i Amen, Sedmého července, Nevím, Černí jeřábi, Papíroví draci, z novějších Plechovou kočku a Cafe Dolfi. Po koncertu se o Cafe Dolfi lehce rozvířila debata – kdeže v Brně vlastně leží toto prazvláštní restaurační zařízení s nepopsatelnou atmosférou, kudy tam jít a zažít to. U příznivců undergroundu už se stalo legendou.
Mám pocit, že Osmé Tiché úterý jsme si všichni pěkně užili – vystupující, posluchači, skvělý čajovník Vilém a milá čajovnice Veronika. Povedlo se. A po prožitém večeru v Kratochvíli mě napadl ještě jeden osmičkový symbol. Otočením o devadesát stupňů se osm stává ležatou osmičkou – nekonečnem.
Tak ať nekonečně plyne krása slov a krása hudby, tónů, hlasů, obrazů. Krása je symbolem pravdy –
slovy mého oblíbeného filmového režiséra Andreje Tarkovského.
Tiché úterý

Tiché lodi

 ———————————————————————————————————————–

František Vrba

Jdu s holým pyjem Olomoucí,

hledaje něhu, možná soucit
a v týle cítím, že se dívá,
ta, co jde za mnou odjakživa.
Točím se k ní a do rudnoucích
rtů jejích šeptám Milostivá,
i když se dneska zdáte živá,
stále jste jenom kolemjdoucí.
———————————————————————————————————————–
Stanislav Denk

Naléhavost svírá čelisti 
vody. Křičí blátem.
Každému prstu nohy.
Věčnost je klínem
soumraku. Rodícím dřevo
stromů. Obětní hranice
přestoupená tětivou luku.
Drnčí. Zuby osudu.
——————————————————————————————————————
Hynkovy zámky

Hynkovy zámky

1 komentář u „Osmé Tiché úterý“

  1. Barbora Nebeská napsal:
    21 června, 2017 (8:50 am)

    Krásná reportáž. S citem napsaná…

    Odpovědět

Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Kategorie

  • Barbora Nebeská
  • František Vrba
  • Host NaPokraji
  • Martin Dobeš
  • Vladimír Hudeček
Host Na Pokraji - Katarína Orešanská

Poslední příspěvky

  • Než zase zakousneš…
  • Teskné…
  • Jsem prošlé zboží
  • NA BŘEHU ZA MĚSTEM..
  • Držel jsi pevně má ramena
©2023 Na Pokraji