Tak jako ve snu o létání líbáš mě ústy hladíš dlaní Tak jako ze sna o smrti chutná tvé příští objetí
Autor: Barbora Nebeská
Už ani masku…
Už ani masku šitou na míru nesundáš z tváře trpíš pro víru Pro víru v sebe, mě či koho? Zbylo tak málo lásky mnoho
Na kraji lesa…
Na kraji lesa tichý stín volá své verše do krajin Verše jsou hrubé jako oprátka dozněla píseň končí pohádka
Je to tak prosté…
Je to tak prosté žádná zrada jenom tě prostě nemám ráda jenom tě prostě nechci znát miluj mě prosím měj mě rád
…
Vrásky na čele v těch rýhách vzkazy nečtené
Než zase zakousneš…
Než zase zakousneš se do rtů s chutí popela řekneš mi promiň, ale vždyť jsi to přece věděla
Teskné…
Teskné jsou chvíle bez tebe světla i stíny zebou teskné jsou chvíle s tebou
Na Pokraji
Bylo koncem července a do Olomouce mířily v těsném sledu za sebou dva vlaky. Jeden z Plzně a druhý ze Zábřeha. V jednom Vrba a v druhém Trnka. Pozdravili se a šli na pivo. V hospodě plný mániček s přiopilým čišníkem vypili těch piv každej pět. Možná by jich bylo i víc, ale to by…