Okolo okna hvězdy jdou
a měsíc svítí nade mnou
a tvoje oči pitomé
je vidět tmou
Vzduchem lítaj jepice
v tom kalném svitu měsíce
mě bolí břicho po víně
i palice
(Egon Bondy, text zhudebnili The Plastic People of the Universe, k poslechu zde)
Přidali nám v hospodě do jukeboxu Plastiky a to jsi měl vidět ten šrumec, když jsme je pustili… "Seriozní" občané nás málem vyhnali, jak kdysi. A co teprv, když zjistili, co že to vlastně hraje. Těch předsudků.
Fotka mi k tomu jde, jen nevím jestli je to dobře (podobně jako u emigranta), že až při poslechu, při čtení textu. Mohu ji tedy považovat za ilustraci hudby. Ale o tom až jindy.
Asi v roce 1997 jsem si v práci pouštěl Kryla. Přiběhl šéf a spustil na mě: "Co blbněš, co to tady pouštíš? Chceš aby …" Nedořekl, otočil se a odešel.
Až toto uvidí Míra Jarý … 🙂
Je to mazec i s hudbou tedy.