někdy žeru kůru dosti při zemi
světlu vstříc světlu zcizený
na zubech krev pod víčky hlínu
přehryžu vztekle svou mandolínu
pak se zas vracím zpátky k vínu
k matraci v půjčeném přízemí
pro samé slunce není stínu
na březích vpitého zázemí
nazpátek sobě nepokynu
odplouvám v kapse kovadlinu
někdy jen prostě žeru hlínu
zabydlen hluboko pod zemí
Moc dobré !!!!!!
krásná práce
grafika veskrze eruptivní, červená to oživuje
Někdy si myslím že jsi blázen. Jindy že jsi básník světla a obrazu. Moc Ti závidím schopnost vázat obraz na text. Není mi dáno, nezbývá než s hubou otevřenou zírat … 🙂
Tak ta sedla!!!
Grafika při zemi nemusí být přízemní, zvedl či pozvedl jsi ji. A textem nadzvedl.
Sila …
palo