Berle jsem zahodil prchaje z ústavu,
stejně tak vše, co mne v rozletu brzdí.
Vší silou přes dráty lámu svou postavu
v radostné předtuše, co bude za zdí…
Stromoví? Jablíčka? Dvě bílá koťátka?
V zahradní houpačce Evina dcera?
Místo ní korunou komíhá oprátka
a na ní chovanec zběhnuvší včera.
Snad jsem jen zešílel víc, než jsem šílený,
ale svou svobodu potěžkat visem?
Chci aspoň na chvíli, než zazní sirény,
poptat se u sebe… Kdo jsem když nejsem?
Oceán taky letěl, když jsem byl na základce – tím chci říct, kdes kurňa sebral takový zátiší?
U poesie změnils zase rytmus, není to naškodu, nutí číst pomalejc a vnímat.
Dobrý to je.
Musím jen souhlasit, sakra to je nález! Navíc, výborné s textem!
N�kdy m� �lov�k chu� zdrhnout….a a� berle nevlastn�m a v �stavu nep�eb�v�m :-)…… tento pocit dob�e zn�m….pocit,�e n�kde jsou jabl�ka �erven�j�� ne� jinde…ale nakonec tento pocit zmiz�…..a j� st�le z�st�v�m.
Kr�sn� naps�no…kr�sn� nalezeno 🙂
N�kdy m� �lov�k pocit, �e mus� zdrhnout…a a� berle nevlastn�m a v �stavu nep�eb�v�m :-)…tak tento pocit dob�e zn�m…pocit, �e n�kde jsou jabl�ka �erven�j�� ne� tady…..ale nakonec tento pocit pomine a j� z�st�v�m 🙂
Kr�sn� slova…kr�sn� z�ti��
Nekdy ma clovek chut proste zrhnout…a ac berle nevlastnim a v ustavu neprebivam :-)….tak tento pocit dobre znam….pocit, ze jsou nekde jablicka cervenejsi…ale nakonec tento pocit zmizi a ja zustavam 🙂
Krasne slova…krasne zatisi
PS:pisu to bez hacku a carek….nejak mi to blbne a nechce se mi komentar ulozit…pisu to uz potreti 🙂