Z lásky se léčívám nálevem z utopenců,
včerejším ležákem, salátem Bible…
Za oknem panny jdou, bílé a bez mládenců,
jejich zpěv vábí mne ode dna kýble.
V myšlenkách vyje mnou daleko nad topoly,
co asi která z nich pod šaty skrývá?
Ta, co je uprostřed, na pryčně mezi koly,
ta ze všech nejhezčí… ta není živá.
Nechte mi, dívenky, tu sivou holubici,
ať ještě pro dnešek bledne v mém domu…
V domu, kde mřelo se mečem a po přeslici,
samotou pro lásku… a láskou k tomu!
Libi, Frantisku, dosti
Text,název a ještě to foto, dohromady je to sakra věc Pane!
Tentokrát jsi se trefil. Poesie, kterou vnímám velmi…
Fotka sedne.
to je síííla