Bdi, zdrávas Maria, nad svými poutníky,
křičela do noci nejedna kostra.
Já šeptám, lehaje se tvými kotníky,
kéž by se pohnuly tak metr do stran!
V poslední večeři s děvkou a se zloději
vedu tě dokola neznaje bratra
a pak tvou violu pohladím nejhlouběji,
navzdory bušení mé bytné z patra.
Navzdory bušení s úsměvem odvěkým
navždy nás oddělíš od plev a zrna…
Až budeš hotová, spočinem na věky,
spi, zdrávas Maria, synů mých plná.
No, opět syrová síla.
V textu.
V obraze.
Brrrrr
Áno, surová sila. …, :-).
Výborne …
Hltám text a sjíždím obraz,neuvěřitelně se doplňují,jako vždy,velice dobré Františku.
Františku, tyhle tvé kousky miluju! Skvělé! 🙂