na plicích smrti jsou motýli bílí
po vlasech noci artisti strachu
záclony v průvanu bytosti oken
úzko je v ušáku s výhledem na dvůr
za městem u řeky tam je to jiné
natvrdlá hlína pod rýčem měkne
dívenka, co nosí březnové jméno
uštvala srnu a to se řekne
krásné moc …
Báseň budu vstřebávat asi později (více v klidu a možná u vína), ale ta fotka je skvělá!
Nejaký čas nepočujem verše, tiež obrazy. Vidím iba ako naokolo rozhadzujem rukami, akoby som odháňal démonov, pritom iba balansujem v priestore. Čo tam po príčine, dal si po sebe ďalšie obrazy, písmenká – a rád ich vidím, čítam, počujem…
Fotka – jsem rád, že mi lezeš do zelí, nejsem tu jedinej krajinkář
Báseň – jsem básník a já doufám, že si tě vytáhnu u matury!
To se mi líbí moc.. a to se řekne 😉