hladina kaluže hnula se jen zvolna
stín staré lampy je rozlomená lžíce
nabírá můry tápající domů
kočka se stáhla k nohám popelnice
a na komínech černé vrány hnízdí
stejně tak v sukních holek z Olomouce
láska je ticho vytloukané při zdi
retko co nutí ještě nadechnout se
Ta barevnost je vskutku Františkovská! Jsem z ní nadšen.
Skvelá nálada v obraze, podčiarknutá veršami… Skrátka – opäť "Podívaná"… s čriepkami, s démonmi, so všetkým…
nádherná městská grafika… i slova
nádherná městská grafika… i slova